Příloha:Slovníček jazykovědných pojmů
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Na této stránce naleznete vysvětlení jazykovědných pojmů používaných na Wikislovníku. Tam, kde je to možné, je odkazováno na podrobnější výklad na Wikipedii.
A
[editovat]- abessiv
- mluvnický pád vyjadřující nepřítomnost nebo nedostatek něčeho, někoho; v češtině není; viz Wikipedie
- ablativ
- mluvnický pád, kterým se vyjadřuje zejména odluka, popř. povrchové východisko pohybu či děje[1]; v češtině není; viz Wikipedie
- abreviace
- (a) zkracování slov nebo kombinací ve zkratky[1]
- (b) viz abreviatura
- abreviatura
- zkratka slova nebo kombinace slov neslovní povahy[1]; viz Wikipedie
- adagium
- viz přísloví
- adessiv
- mluvnický pád vyjadřující statické umístění na povrchu;[1] v češtině není; viz Wikipedie
- adjektivum (též přídavné jméno)
- slovní druh vyjadřující především kvalitu, vlastnosti (substanci), popř. vztahy (jako vlastnictví, přináležitost), ve větě zejména jako atribut substantiva[2]; viz Wikipedie
- adverbiale
- viz příslovečné určení
- adverbium
- viz příslovce
- afereze (též proziopeze)
- redukce počáteční hlásky nebo slabiky slova[3]
- afix
- jednotlivý morfém (s gramatickou, funkční nebo slovotvornou povahou), který se připojuje ke slovu zpředu, zezadu nebo zevnitř[3]; viz Wikipedie
- afixace
- tvoření (utvoření) slov odvozováním pomocí afixů[3]
- agens
- (skutečný, reálný) původce děje; v aktivní větě často shodný se subjektem[3]
- aglutinace
- typ morfologické operace spočívající v prostém (mechanickém) připojení (gramatických) morfémů v řadě za sebou, obvykle více najednou[4][3]
- akcent
- (a) viz slovní přízvuk
- (b) (volně) příznakový způsob výslovnosti cizince, případně nářečního mluvčího[3]
- aktivum (též slovesný rod činný)
- základní slovesný rod vyjadřující to, že subjekt je agentem (původcem děje); viz Wikipedie
- akuzativ
- mluvnický pád, kterým se vyjadřuje zejména přímý objekt, dále též i cíle pohybu;[5] v češtině 4. pád; viz Wikipedie
- aletnonymum
- etnonymum, které kmen nebo národ dostal od sousedů (např. Němci)[6]
- allativ
- mluvnický pád vyjadřující povrchový cíl děje;[5] v češtině není; viz Wikipedie
- anaptyxe
- druh epenteze, vkládání hlásky do vnitřku slova pro ulehčení výslovnosti obtížně artikulovaných shluků;[7] např. sedum nebo idea — ideje
- animatum (též rod mužský životný)
- jeden ze jmenných rodů patřící pod maskulina (zejm. ve slovanských jazycích)
- antonymum (též opozitum, slovo protikladné)
- slovo nebo výraz pojmenovávající denotát mající opačný význam než denotát výchozí[8]; rozlišují se vlastní antonyma (významové jednotky mající opačný význam, aniž by se vzájemně podmiňovaly, např. rychlý : pomalý), komplementární (opačné významové jednotky se nutně podmiňují nebo doplňují, např. muž : žena) a konverzní (jedna významová jednotka představuje sémantický obrat druhé, např. koupit : prodat)[9]; viz Wikipedie
- antroponymum
- vlastní jméno jednotlivého člověka (vlastní jméno osobní) nebo skupiny lidí (skupinové antroponymum)[10]; viz Wikipedie
- aorist
- apelativum (též obecné jméno)
- jméno, které neoznačuje individuální denotát,[8] tedy které není propriem; viz Wikipedie
- argot
- atribut
- augmentativum (též slovo zveličelé)
- slovo se zveličelým významem nebo s hrubším významem ve srovnání s neutrálním slovem příbuzným; opakem je diminutivum; viz Wikipedie
- autoetnonymum
- etnonymum, které si dal kmen nebo národ sám (např. Deutsche)[6]
B
[editovat]C
[editovat]- citoslovce (též interjekce)
- slovní druh vyjadřující především samostatně hodnotící emoce a intelektuální postoje mluvčího, kontakt s posluchačem či zvířetem (včetně pozdravů a různých kontaktových výrazů) nebo imitují některé zvuky[11]; viz Wikipedie
Č
[editovat]- čas (též tempus)
- kategorie slovesa členící časové kontinuum do menších částí (např. v češtině do času minulého, přítomného a budoucího), zvláště vzhledem k okamžiku promluvy a aktuálnosti či neaktuálnosti[12]; viz Wikipedie
- časování
- viz konjugace
- částice (též partikule)
- slovní druh vyjadřující různé gramatické a modální vztahy ve větě nebo vztahy mezi mluvčím a obsahem věty (postoje, včetně otázky a záporu)[13]; viz Wikipedie
- číslo (též numerus)
- gramatická kategorie vyjadřující počet (množství); většina jazyků včetně češtiny rozlišuje číslo jednotné (singulár) a číslo množné (plurál); některé jazyky mají další kategorie čísel (duál, triál, kvadrál, paukál, distributiv aj.)
- číslo jednotné
- viz singulár
- číslo množné
- viz plurál
- číslovka (též numerale)
- slovní druh vyjadřující kvantitu, resp. přesné množství[14]; viz Wikipedie
D
[editovat]- dativ
- mluvnický pád, kterým se vyjadřuje zejména nepřímý (obvykle životný) objekt, popř. i směr nebo cíl děje; v češtině 3. pád[15]; viz Wikipedie
- deklinace
- tvoření pádových forem jmen
- delativ
- denotát
- dialekt (též nářečí)
- jazykový útvar (varieta) omezený na určité území a lišící se od jiných dialektů nebo spisovného jazyka; viz Wikipedie
- dialekt sociální
- viz sociolekt
- diminutivum (též zdrobnělina, slovo zdrobnělé)
- slovo se zdrobnělým významem ve srovnání s neutrálním slovem příbuzným, často s pozitivními konotacemi; opakem je augmentativum; viz Wikipedie
- distributiv
- duál
- dubleta
E
[editovat]- ekvativ
- elativ
- mluvnický pád vnitřního východiska pohybu či děje (základním významem je "z místa pryč"); v češtině není; viz Wikipedie
- epenteze
- vkládání nebo vsouvání dalších hlásek do slova pro ulehčení výslovnosti obtížně artikulovatelných shluků; rozlišuje se proteze a anaptyxe[7]
- essiv
- mluvnický pád vyjadřující existenci nebo momentální funkci nebo roli něčeho či někoho někde; v češtině není[16]; viz Wikipedie
- etnonymum
- vlastní jméno kmene nebo národa[6]; viz Wikipedie
- etymologie
- eufemismus
- ezáfet
F
[editovat]- femininum (též rod ženský)
- jeden ze jmenných rodů
- figura
- jazyková jednotka, která nenese význam; zejména foném, slabika, písmeno[17]; viz Wikipedie
- fiktonym
- finál
- flexe
- tvoření morfologických tvarů slov - deklinace a konjugace
- foném
- fonetika
- fonologie
- fráze
- frazém (též frazeologismus)
- základní jednotka frazeologie; kombinace prvků (obvykle slov nebo slovních spojení) různých funkcí a typů, z nichž alespoň jeden je z hlediska ostatních členem „extrémně omezeného a uzavřeného paradigmatu”[18]; viz Wikipedie
- frazeologie
- futurum
- futurum II
G
[editovat]- genitiv
- pád, který nese jméno vztahující se k jinému jménu, typicky přímo („trest smrti“), nebo jako součást předložkové skupiny („klíče od domu“), může ho však nést i jméno vztahující se ke slovesu („litovat omylu“) a adjektivu („plný vína“), ať už přímo nebo jako součást předložkové skupiny („číst bez brýlí“, „smutný z prohry“)[19]
- genus
- viz rod jmenný
- genus verbi
- viz rod slovesný
- gerundium
- gerundivum
- trpné participium budoucího času, vyjadřující nutnost, záhodnost; vyskytující se např. v latině či němčině; na rozdíl od gerundia má adjektivní a přívlastkovou povahu
- glosém
- gradace
- gramatika
H
[editovat]- hláska
- homofon
- homograf
- homonymum
- hypokoristikum (též hypokoristikon)
- domácké nebo mazlivé jméno, někdy též i zdrobnělé[20] (např. Jarek); viz Wikipedie
Ch
[editovat]I
[editovat]- idiolekt
- jazyk jednotlivce; tj. jeho osobní „výběr“ z celonárodního jazyka[21]; viz Wikipedie
- idiom
- (a) ustálené slovní spojení (přesněji frazém) typické pro určitý jazyk, zpravidla nepřeložitelné doslova[22]; viz Wikipedie
- (b) (úžeji) frazém, jehož význam není odvoditelný (derivovatelný) z významu jeho částí (komponentů)[22]; viz Wikipedie
- ilativ
- imperativ
- imperfektum
- inanimatum (též rod mužský neživotný)
- jeden ze jmenných rodů patřící pod maskulina (zejm. ve slovanských jazycích)
- indikativ
- inanimatum
- inesiv
- infinitiv
- infix
- viz vpona
- instrumentál
- interjekce
- viz citoslovce
- intranzitivní
- IPA
- International Phonetic Alphabet — MFA, mezinárodní fonetická abeceda; viz Wikipedie
J
[editovat]- jazyk
- v mozku uložený systém jednotek, pravidel, modelů a konvenčních kolektivních norem sloužící k tvorbě promluv; základní prostředek lidské komunikace[23]; viz Wikipedie
- jazyk spisovný
- jazyková jednotka
- minimální, na dané rovině jazykového systému dále nerozložitelná abstraktní jednotka[24]
- jmenný rod
- viz rod jmenný
- jméno (též nomen)
- souhrnné označení pro substantivum, adjektivum, zájmeno a číslovku; nezaměňovat s vlastními jmény (!); viz Wikipedie
- jméno obecné
- viz apelativum
- jméno vlastní
- viz proprium
K
[editovat]- kalk
- kardinalium
- kauzál
- kmen
- kolokace
- kolokvialismus
- komitativ
- komparace
- komparativ
- kompozitum
- koncovka
- kondicionál
- konjugace (též časování)
- vyjadřování slovesných gramatických kategorií (v češtině osoba, číslo, čas, způsob, rod, vid, řady dalších v jiných jazycích)
- konjunkce
- viz spojka
- konjunktiv
- konsekutivní čas
- konsonanta
- křestní jméno
- viz rodné jméno
- kvadrál
L
[editovat]M
[editovat]- maskulinum (též rod mužský)
- jeden ze jmenných rodů; ve slovanských jazycích (tedy i v češtině) se dále člení na maskulina životná (animata) a neživotná (inanimata)
- metafora
- moce
- modální sloveso
- morfém
- nejmenší jazyková jednotka s vlastním (věcným nebo gramatickým) významem; viz Wikipedie
- morfologická operace
- obecná operace, jíž se tvoří slovo nebo jeho tvar[4]
- morfologie
- morfoném
- multiverbizace
N
[editovat]- nářečí
- viz dialekt
- neologismus
- neutrum (též rod střední)
- jeden ze jmenných rodů
O
[editovat]- objekt
- okazionalismus
- příležitostný, zpravidla jednorázový autorský neologismus často nějak ozvláštňující situaci nebo vyjadřující osobní postoj pisatele či mluvčího[25]
- onkání
- oslovování osoby pomocí 3. osoby jednotného čísla ("Přeje si pan ředitel něco?")
- onomastika (též onomatologie)
- část lingvistiky studující a popisující propria[26]; viz Wikipedie
- onomatologie
- viz onomastika
- onomatopoia (též zvukomalebná citoslovce)
- část citoslovcí, jejichž forma víceméně věrně odráží zvuky reálného světa[26] (např. "kuku" jako zvuk kukačky); viz Wikipedie
- onomatopoický
- zvukomalebný, patřící k onomatopoii[26]
- opozitum
- viz antonymum
- ordinalium
- ortoepie
- ortofonie
- ortografie
- osoba
- gramatická kategorie vyjadřující vztah mezi mluvčím (1. osoba), adresátem (2. osoba) a ostatními (3. osoba)
P
[editovat]- pád
- gramatická kategorie zpravidla odpovídající relaci mezi jménem a jiným výrazem věty[27]
- palindrom
- slovo, slovní spojení nebo věta znějící zepředu i zezadu stejně, obvykle za účelem jazykové hříčky[28]; viz Wikipedie
- paremium (též parémium[29])
- přísloví, pořekladlo, úsloví[30]; viz Wikipedie
- participium
- viz příčestí
- partikule
- viz částice
- partitiv
- pasivum
- paukál
- perfektum
- písmeno
- plurál
- plurale tantum
- plusquamperfektum
- podmět
- viz subjekt
- pořekadlo
- podstatné jméno
- viz substantivum
- pomocné sloveso
- posesivita
- přivlastňování
- posesivum
- postpozice
- viz záložka
- predikace (též přisuzování)
- vztah spojující predikát se subjektem a připisující subjektu nějakou činnost, stav, vlastnost apod. vyjádřenou predikátem[31]; viz Wikipedie
- predikát (též přísudek)
- jeden ze dvou základních větných členů, který něco vypovídá o subjektu[31]; viz Wikipedie
- predikativum
- prefix
- viz předpona
- prepozice
- viz předložka
- preteritum
- prezens
- pronomen
- viz zájmeno
- proprium
- protetický
- mající povahu proteze; sloužící protezi nebo z ní vyplývající[32]; viz Wikipedie
- proteze
- druh epenteze, předsouvání hlásky (resp. její vkládání) před začátek slova pro ulehčení výslovnosti obtížně artikulovaných shluků;[32] např. nářeční Holomóc místo Olomouc, obecné vokno místo okno apod.; viz Wikipedie
- proverbium
- viz přísloví
- proziopeze
- viz afereze
- předložka (též prepozice)
- slovní druh vyjadřující především vztah mezi slovesem a substantivem (mluvit o dovolené), řidčeji mezi substantivy navzájem (otec s matkou) nebo modifikující substantivum v samostatnou adverbiální konstrukci (v pátek)[13]; viz Wikipedie
- předpona
- přechodník
- přezdívka
- příčestí
- tvar tvořený ze slovesných kmenů mající některé vlastnosti společné se slovesy (zvl. vyjadřování událostí/dějů), jiné naopak s adjektivy (zvl. vyjadřování stavu), ale v obou případech mající na pravé periferii flexi, která vyjadřuje jako výraz ↗shody s jménem rysy rodu, čísla, pádu, které má toto jméno[33]
- přídavné jméno
- viz adjektivum
- příjmí
- příjmení
- přípona
- příslovce (též adverbium)
- slovní druh pojmenovávající především názvy okolností procesů nebo okolností vlastností, vyjadřuje tedy kvantitu nebo kvalitu, místo, čas, způsob, míru, příčinu aj.[34]; viz Wikipedie
- příslovečné určení (též adverbiale)
- větný člen obvykle rozvíjející sloveso významem okolností, zejména místa, času, způsobu, příčiny apod.[3]; viz Wikipedie
- přísloví (též adagium[29], proverbium[35])
- ustálený větný výraz (někdy metaforický) vyjadřující poučení založené na tradované zkušenosti[29]; viz Wikipedie
- přísudek
- viz predikát
- přisuzování
- viz predikace
- přízvuk
- příznak
- pseudoandronym (též pseudoandronymum)
- pseudonym ženy obsahující alespoň jedno jméno mužské (např. Jiří Sumín — vlastním jménem Amálie Vrbová)[6]
- pseudonym (též pseudonymum)
- pseudogynekonym (též pseudogynekonymum)
- pseudonym muže obsahující alespoň jedno jméno ženské (např. Jaroslav Maria — vlastním jménem Jaroslav Mayer)[6]
Q
[editovat]R
[editovat]- rod jmenný (též genus)
- kategorie jmen sloužící k bližšímu členění substantiv, zvláště pro účely flexe; počet rodů se liší dle jazyků; slovanské jazyky (včetně češtiny) rozlišují maskulinum, femininum a neutrum, přičemž vnitřní členění maskulin na životná a neživotná vlastně vytváří rod čtvrtý[36]; viz Wikipedie
- rod slovesný (též genus verbi)
- gramatická kategorie slovesa vyjadřující vztah slovesného děje a jeho agentu, resp. subjekt věty[37]; viz Wikipedie
- rodné jmeno (též křestní jméno)
- jméno či soustava jmen, pod kterými je jednotlivý člověk znám; viz Wikipedie
Ř
[editovat]S
[editovat]- sémantika
- lingvistická disciplína zabývající se významem a použití jazykových jednotek, znaků a jejich řetězců[38]; viz Wikipedie
- sémiotika
- obecná nauka o znacích a znakových systémech; viz Wikipedie
- singulár
- singulare tantum
- slabika
- slang
- slovesné podstatné jméno
- viz verbální substantivum
- sloveso (též verbum)
- slovní druh, jehož hlavní funkcí je tvořit predikát (přísudek) (resp. jeho základ), tedy vypovídat něco o subjektu, pojmenovávat stav nebo jeho změnu[39]; viz Wikipedie
- slovní druh
- základní jazyková kategorie; obecná třída zahrnující tu část slovní zásoby jazyka, která má (zejména) společnou funkci nebo podobný typ významů[40]; viz Wikipedie
- slovní základ
- slovo
- slovotvorba
- spojka (též konjunkce)
- slovní druh označující vztah, resp. vyznačující druh spojení mezi slovy, výrazy nebo větami[41]; viz Wikipedie
- spona (též kopula)
- spřežka
- status absolutus
- status constructus
- zvláštní tvar substantiva v některých jazycích (např. v hebrejštině), který vyjadřuje určitý vztah (zejména posesivní nebo genitivní) k následujícímu substantivu, tzv. statutu absolutu[42]
- status determinatus
- subjekt (též podmět)
- jeden ze dvou základních větných členů obvykle (v aktivní větě) vyjadřující agenta, jemuž se v predikátu přisuzuje nějaký děj, stav ap.[43]; viz Wikipedie
- subjunktiv
- sublativ
- substantivum (též podstatné jméno)
- základní (a nejpočetnější) slovní druh pojmenovávající různé entity, resp. substance (názvy osob, zvířat, věcí konkrétních i abstraktních, míst apod.); ve větě může plnit funkci subjektu i objektu[2]; viz Wikipedie
- substantivum verbale
- viz verbální substantivum
- sufix
- viz přípona
- sufixace
- tvoření slov připojením přípony za kmen základu (např. slovo sadař vzniklo připojením přípony -ař za kmen sad); dále též tvoření slov za pomocí slovního základu bez připojení přípony (např. vrhnout -> vrh) nebo jen s připojením koncovky (např. ztratit->ztráta, -a je koncovka, nikoli přípona[44]
- superesiv
- superlativ
Š
[editovat]T
[editovat]- terminativ
- theonymum
- vlastní jméno bohů a bohyň (např. Perun, Diana) [6]
- totalizátor
- slovo vyjadřující úplnost celku; v češtině sem patří zájmena všechen, veškerý, každý, sám, příslovce vždy, všude, pokaždé a číslovka oba[45]
- transgresiv
- viz přechodník
- translativ
- tranzitivní
- triál
U
[editovat]- univerbizace
- úsloví
- utrum (též společný rod, commune)
- jmenný rod, vyskytující se například ve švédštině, kde vznikl sloučením rodů mužského a ženského, zatímco rod střední zůstal nedotčen
V
[editovat]- variace
- varianta
- varieta
- verbální substantivum (též slovesné podstatné jméno, substantivum verbale)
- substantivum derivované od slovesa; vyjádření slovesného děje substantivní formou (např. stavět – stavení); Poznámky: toto substantivum je bez větší dějové nosnosti a nehodí se tak pro vyjádření slovesného výrazu silně dějového; není schopno rozlišovat slovesný rod trpný (pasivní) nebo činný (aktivní), ani rod zvratný, proto je připisování se/sebe obvykle zbytečné a obvykle se nepřipisuje - výjimkou jsou např. pasivní děje, kde zvratné zájmeno má na sobě důraz a je v něm silné pojetí předmětu (např. „Tohle vychloubání a vynášení se nemohu ani poslouchat“.)[46]
- verbum
- viz sloveso
- věta
- větný člen
- víceslovné pojmenování
- vlastní jméno
- vokál
- vokativ
- vpona
- výpůjčka
W
[editovat]X
[editovat]Y
[editovat]Z
[editovat]- zájmeno (též pronomen)
- slovní druh sloužící především k vyjádření substituce (tedy k nahrazení substantiv a adjektiv) a k ukazování (tenhle, tamten)[34]; viz Wikipedie
- záložka (též postpozice)
- slovní druh vyjadřující především vztah mezi slovesem a substantivem, řidčeji mezi substantivy navzájem nebo modifikující substantivum v samostatnou adverbiální konstrukci; na rozdíl od předložek, které se staví před substantivum, se záložky staví za ně; v češtině se nevyskytují[13]
- zkratka
- viz Wikipedie
- značka
- přesně definovaný grafický symbol (např. hl — hektolitr, A — ampér, mf — mezzoforte)[47]
- znak
- věc nebo forma zastupující něco jiného; nejběžněji slovo, dále víceslovné pojmenování, též morfém[17]; viz Wikipedie
Ž
[editovat]Další zdroje
[editovat]- Marie Zouharová: Slovník frekventovaných syntaktických termínů
- Nový encyklopedický slovník češtiny online
Použité zdroje
[editovat]- ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 257.
- ↑ 2,0 2,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 201.
- ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 258.
- ↑ 4,0 4,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 134.
- ↑ 5,0 5,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 259.
- ↑ 6,0 6,1 6,2 6,3 6,4 6,5 KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek; PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 978-80-7106-484-8. S. 43.
- ↑ 7,0 7,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 128.
- ↑ 8,0 8,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 260.
- ↑ ČERVENÁ, Vlasta. K lexikálním kontrastům v české slovní zásobě. Naše řeč, 1979, roč. 62, čís. 3. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek; PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 978-80-7106-484-8. S. 42.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 207.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 325.
- ↑ 13,0 13,1 13,2 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 206.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 205.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 264.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 271.
- ↑ 17,0 17,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 23.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 273.
- ↑ Petr Karlík (2017): GENITIV. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny. URL: https://www.czechency.org/slovnik/GENITIV (poslední přístup: 13. 6. 2018)
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 279.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 17.
- ↑ 22,0 22,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 280.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 13.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 285.
- ↑ STANĚK, V.. Okazionalismy v současné české publicistice. Naše řeč, 2002, roč. 85, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ 26,0 26,1 26,2 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 302.
- ↑ https://www.czechency.org/slovnik/P%C3%81D
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 304.
- ↑ 29,0 29,1 29,2 ČERMÁK, František. Základní slovník českých přísloví. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2013. ISBN 978-80-7422-258-0. S. 5.
- ↑ In PETRÁČKOVÁ, Věra, et al. Akademický slovník cizích slov. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0524-2. Díl II., heslo paremie, s. 568.
- ↑ 31,0 31,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 309.
- ↑ 32,0 32,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 311.
- ↑ https://www.czechency.org/slovnik/PARTICIPIUM
- ↑ 34,0 34,1 ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 204.
- ↑ In PETRÁČKOVÁ, Věra, et al. Akademický slovník cizích slov. Praha : Academia, 1995. ISBN 80-200-0524-2. Díl II., heslo proverbium, s. 629.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 141.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 275.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 317.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 329.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 268.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 290.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 146.
- ↑ ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda : přehled a slovníky. Praha : Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1946-0. S. 322.
- ↑ ŠMILAUER, Vladimír. Novočeské tvoření slov. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1971. 220 s. S. 12.
- ↑ Klára Osolsobě In: Nový encyklopedický slovník češtiny online, heslo Totalizátor, dostupné online
- ↑ BEČKA, Josef. Kapitoly o českém slovese: II. O podstatném jméně slovesném. Naše řeč, 1933, roč. 17, čís. 8. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek; PLESKALOVÁ, Jana. Encyklopedický slovník češtiny. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 978-80-7106-484-8. S. 565.