fláma
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ˈflaːma]
dělení
[editovat]- flá-ma
podstatné jméno (1)
[editovat]- rod mužský životný
etymologie
[editovat]Odvozeno z označení flamendr, počeštělého Flamländer, německy „Vlám“. To se do češtiny dostalo pravděpodobně v 17. století, kdy Albrecht z Valdštejna nechal zřídit pluk žoldnéřů. Jeho verbíři dali dohromady vojsko z vojáků různých národností, hodně též z Nizozemska a Flander; ti v Čechách v zimě odpočívali a užívali svůj volný čas vesele a bujaře.[1]
skloňování
[editovat]pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | fláma | flámové |
genitiv | flámy | flámů |
dativ | flámovi | flámům |
akuzativ | flámu | flámy |
vokativ | flámo | flámové |
lokál | flámovi | flámech |
instrumentál | flámou | flámy |
význam
[editovat]překlady
[editovat]- flámující člověk
- slovenština: flamender m
synonyma
[editovat]související
[editovat]podstatné jméno (2)
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]pád \ číslo | jednotné | množné |
---|---|---|
nominativ | fláma | flámy |
genitiv | flámy | flám |
dativ | flámě | flámám |
akuzativ | flámu | flámy |
vokativ | flámo | flámy |
lokál | flámě | flámách |
instrumentál | flámou | flámami |
význam
[editovat]synonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- Heslo Fláma v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- ↑ STĚPANOVOVÁ, Ludmila. K etymologii frazeologismů s vlastními jmény. Naše řeč, 1989, roč. 72, čís. 1, s. 20. Dostupné online. ISSN 0027-8203.