gořalka

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ˈɡɔr̝alka]

dělení

[editovat]
  • go-řal-ka

etymologie

[editovat]

Z polského gorzałka odvozeného od gorzeć. Slovo je příbuzné s hořet, srovnej pálenka.[1] Srovnej též kořalka.

podstatné jméno (1)

[editovat]
  • rod ženský

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ gořalka gořalky
genitiv gořalky gořalek
dativ gořalce gořalkám
akuzativ gořalku gořalky
vokativ gořalko gořalky
lokál gořalce gořalkách
instrumentál gořalkou gořalkami

význam

[editovat]
  1. (nářečně) pálenka, lihovina
    • Obyčejně gořalka a rum tluče s lidmi o zem, dělá bum.
    • Troják – kdo trojí nápoj pije (pivo, víno, gořalku).[2]

synonyma

[editovat]
  1. kořalka, pálenka; (zhruběle) gořala;[3] (nářečně) gořalice; (zastarale, v obecném jazyce) šnaps, šňaps[4] (zdrobněle, familiárně) gořalička, breberka

související

[editovat]

podstatné jméno (2)

[editovat]
  • rod mužský životný

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ gořalka gořalkové
genitiv gořalky gořalků
dativ gořalkovi gořalkům
akuzativ gořalku gořalky
vokativ gořalko gořalkové
lokál gořalkovi gořalkách
instrumentál gořalkou gořalky

význam

[editovat]
  1. (hanlivě, nářečně) alkoholik

synonyma

[editovat]
  1. kořala, ochlasta, spiťar, ožrala, násoska, (v obecném jazyce, hovorově, slangově) alkáč

poznámky

[editovat]
  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „kořalka“, s. 303.
  2. Jungmannův Slovník
  3. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2014-10-02]. Heslo gořala.
  4. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2014-10-02]. Heslo šnaps.