Aeschynit-(Ce)
| Aeschynit-(Ce) | |
|---|---|
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | (Ce,Ca,Fe,Th)(Ti,Nb)2(O,OH)6 |
| Identifikace | |
| Barva | černý, hnědočerný, hnědý až nažloutlý |
| Vzhled krystalu | nejčastěji masivní, krystalický vzácně s acikulární formoou |
| Soustava | kosočtverečná |
| Tvrdost | 5,5 |
| Lesk | voskový až diamantový |
| Štěpnost | nedokonalá až nezřetelná podle {100} |
| Index lomu | izotropický, n = 2,26 |
| Vryp | černý s nádechem do hněda |
| Hustota | 5,19 g ⋅ cm−3 |
| Rozpustnost | rozpustný v HF |
| Ostatní | Je slabě radioaktivní a magnetický |
Aeschynit-(Ce) je vzácný minerál ze skupiny oxidů. Jméno bylo odvozeno z řeckého slova αισχύνη – aischýni, což v překladu znamená hanba. Původ tohoto slova je spojen s neúspěchy extrakce prvků titanu od zirkonia a lanthanoidové skupiny. Prvně byl tento minerál mylně vykládán za minerál gadolinit, později se však ukázalo, že se liší chemickým složením a byl definován jako nový minerál s názvem „titanát zirkonia“. Švédský chemik Jöns Jacob Berzelius mu následně roku 1830 ustanovil název aeschynit[1]. Po poslední revizi roku 1966 dle Levinsonovy nomenklatury pro minerály s REE se finálně pojmenoval jako aeschynit-(Ce)[2][3].
Vznik
[editovat | editovat zdroj]Nejčastěji vzniká v nefelínických syenitech a masívech alkalických syenitů. Dále jej lze nalézt v granitických pegmatitech nebo v karbonatitech. Vzácnějším výskytem jsou rozsypová ložiska v písčitých, či štěrkových depozitech na dně řek, či jezer.
Vlastnosti
[editovat | editovat zdroj]- Fyzikální vlastnosti: Tvrdost kolísá mezi 5 až 6, štěpnost nedokonalá až nezřetelná podle {100}, lom lasturnatý, velmi křehký. Hustota byla vypočítána na 5,19 g/cm³. Je magnetický a slabě radioaktivní. Vlivem radioaktivity lze pozorovat metamiktizace.
- Optické vlastnosti: Barva: černý, hnědočerný, hnědý až nažloutlý. Průhledný až průsvitný, lesk voskový až diamantový, vryp hnědočerný.
- Chemické vlastnosti: Složení: Ca 3,93 %, Ce 27,50 %, Ti 27,41 %, Nb 7,60 %, Fe 1,83 %, H 0,33 %, O 31,40 %, s výskytem nečistot v podobě REE a Sn.
Podobné minerály
[editovat | editovat zdroj]Jeho yttriem bohatý analog je minerál aeschynit-(Y), je dimorfní s lucasitem-(Ce).
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]- Typovou lokalitou tohoto minerálu je ložisko gadolinitu v Ilmenských horách, Jižní Ural, (Čeljabinská oblast) v Rusku.
- Jako česká lokalita pak stojí za zmínku Lysá Hora u Maršíkova, kde byl aeschynit-(Ce) objeven v beryl-columbitovém pegmatitu.
- Mezi další lokality patří například naleziště v Norsku, Švédsku, či státy Idaho nebo Colorado v USA.
Parageneze
[editovat | editovat zdroj]Vyskytuje se v asociaci s minerály jako jsou zirkon, samarskit, columbit, allanit, titanit společně s živci.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Berzelius, J. (1830): Mineralogie: Aeschynit. Jahres-Bericht über die Fortschritte der Physischen Wissenschaften: 9: 182-209.
- ↑ Vlasov, K.A., Ed. (1966): Mineralogy of rare elements, Vol. 2, 489-496.
- ↑ Fleischer, M. (1966): Rare earths in the aeschynite-priorite series. The status of lyndochite. Mineralogical Magazine: 35: 801-809.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- (anglicky) Aeschynit-(Ce) na webu Mindat.org
- (anglicky) Aeschynit-(Ce) na webu Webmineral.com
- (anglicky) Aeschynit-(Ce) v PDF databázi minerálů
- (německy) Aeschynit-(Ce) v Atlasu minerálů