Adolf Ax

Adolf Ax
Adolf Ax
Narození	23. červen 1906; Mouscron, Belgie
Úmrtí	6. únor 1983 (76 let); Wiesbaden, SRN
Vojenská kariéra
Hodnost	SS-Oberführer
Sloužil	Waffen-SS (do roku 1945)
Velel	Náčelník štábu u XVI. armádního sboru SS; 15. Waffen-Grenadier Division der SS (lettische Nr. 1); 32. SS-Panzergrenadier Division „30. Januar“
Války	Druhá světová válka
Bitvy	Invaze do Polska; Bitva o Francii
Vyznamenání	Rytířský kříž železného kříže

Adolf Ax (23. června 1906 – 6. února 1983) byl německý důstojník Waffen-SS v hodnosti SS-Oberführer (starší plukovník) za druhé světové války. Zároveň byl nositelem vysoce ceněného rytířského kříže železného kříže.

Mládí a předválečná éra

Narodil se 23. června roku 1906 v Mouscronu v západních Flandrech v Belgii jako syn textilního dělníka. Po dokončení základního vzdělání na německé škole v Bruselu zahájil studium na státním reálném gymnáziu ve Wiesbadenu. Po dokončení studoval práva na univerzitách ve Freiburgu a poté i ve Vídni, ale studia nedokončil.

Dne 29. října 1930 vstoupil do SS a k 1. prosinci ještě téhož roku zároveň i do NSDAP. U SS byl zařazen k počátku následujícího roku jako SS-Mann k 1. rotě z I. praporu u 2. pluku SS (SS-Standarte 2), kde zůstal až do 24. dubna roku 1934. Během tohoto působení u jednotky se propracoval až do hodnosti SS-Obersturmführera (Nadporučíka SS) a do funkce velitele čety.

Ke konci dubna roku 1934 opustil svojí jednotku a následně byl převelen ke XI. úseku SS (SS-Abschnitt XI), kde působil jako důstojník se speciálními povinnostmi až do 17. května následujícího roku, kdy vstoupil do SS-Verfügungstruppe (předchůdce Waffen-SS).

Poté absolvoval několik výcvikových kurzů a škol (Policejní škola v Postupimi, škola říšských vůdců a výcvikový kurz XI. úseku SS).

Období druhé světové války

Počátkem září roku 1939 působil jako velitel oddílu u Panzerjäger-Abteilung der SS-VT avšak dne 20. října téhož roku se oddíl Panzerjäger-Abteilung der SS-VT připojil k budoucí divizi Das Reich. Ve stejný den se oženil.

Během prosince roku 1940 se zúčastnil kurzu pancéřového vojska ve výcvikovém středisku ve Wünsdorfu. Zároveň absolvoval výcvikový rychlokurz pro velitele praporu u 29. pěší divize a stal se velitelem 3. praporu 11. pěší divize SS.

Od prosince roku 1941 do března roku 1942 byl hospitalizován v nemocnici v Berlíně, kvůli problémům s nosními dutinami. Po zotavení byl jmenován do funkce velitele výcvikového střediska SS-Panzerjäger ve městě Hilversum v Nizozemí. V Holandsku zůstal ještě trochu déle a působil i jako náčelník štábu velení jednotek SS na území Nizozemí. Ve funkci náčelníka štábu působil i u štábu vrchního velení na východním pobřeží v Mecklenburgu.

Poté působil jako náčelník štábu u XVI. armádního sboru SS pod velením SS-Obergruppenführera Karla-Maria Demelhubera, který jej dokonce navrhl na rytířský kříž.

Dne 26. ledna roku 1945 se stal velitelem divize u 15. Waffen-Grenadier Division der SS (lettische Nr. 1) a nahrazuje SS-Oberführer Dr. Eduarda Deisenhofera, který padl v boji. Na této pozici vydrží až do 15. února téhož roku, kdy je vystřídán SS-Brigadeführerem Karlem Burkem.

Jeho dalším působištěm se stala 32. SS-Panzergrenadier Division „30. Januar“, kde ve velení vystřídal SS-Brigadeführera Joachima Richtera. Zde setrval pouze do 15. března a byl opět střídán. Tentokrát SS-Standartenführerem Hansem Kempinem. Jeho poslední zastávkou se stal opět výcvikový kurz v Bad Wiessee, kde si měl zdokonalit své velitelské schopnosti. Zde zůstal až do začátku května, kdy byl zajat americkými jednotkami. Ze zajetí byl propuštěn dne 8. května roku 1948.

Závěr

Po válce žil ve městě Wiesbaden, kde také 6. února roku 1983 zemřel ve věku 77 let. Jednalo se o excelentního štábního důstojníka, avšak na velitele divize měl slabé vojenské zkušenosti.^[zdroj?]