Přeskočit na obsah

Hélène Cixous

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hélène Cixousová
Hélène Cixousová (23. září 2011)
Hélène Cixousová (23. září 2011)
Narození5. června 1937 (87 let)
Oran
Povoláníbásnířka, esejistka, dramatička, anglistka, aktivistka za práva žen, spisovatelka, filozofka jazyka, literární kritička, vysokoškolská učitelka a filozofka
Alma materFakulta umění Pařížské univerzity (do 1968)
Žánrbeletrie, esej, divadlo a poezie
Tématafeministická filozofie, beletrie, anglistika a feminismus
Významná dílaLa Venue à l'écriture
OceněníCena Médicis (1969)
rytíř Řádu čestné legie (1993)
důstojník Národního řádu za zásluhy (1997)
komandér Národního řádu za zásluhy (2009)
Prix de la langue française (2014)
… více na Wikidatech
VlivySigmund Freud
Jacques Lacan
Jacques Derrida
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hélène Cixous (* 5. června 1937, Oran, Alžírsko)[1] je francouzská feministka, poststrukturalistická filozofka, literární kritička, spisovatelka, dramatička a teoretička psychoanalýzy. Navázala především na Freudovu a Lacanovu psychoanalýzu, strukturalismus Ferdinanda De Saussura a koncepce filozofa Jacquese Derridy.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Zastávané postoje

[editovat | editovat zdroj]

Západní kultura je podle Cixous falocentrická a logocentrická, což je spolu provázáno. Falocentrismus a logocentrismus ruku v ruce univerzalizují mužství jakožto lidství. Program, který to má narušit, nazývá Cixous l´écriture féminine (ženské psaní – nejde ale jen o psaní, ale komplexní sebevyjádření). Ženská kultura je dle Cixous decentrovaná, a proto pluralitní a mnohovrstevnatá.

Ženy také disponují zvláštním typem slasti, kterou nazývá jouissance (pojem užívaný Lacanem i Barthesem). Tato rozkoš je spojena se ztrátou a rozpuštěním kulturně (oidipovsky) formovaného já, mužská slast je naopak založena na ukájení oidipovských tužeb.

Ženy by podle Cixous měly také přijmout a oslavovat svou bisexualitu.

Musejí též pochopit, že mají kastrační komplex (v tom souhlasí s Freudem), ale naučit se vnímat absenci penisu jako požehnání, odnaučit se poměřovat se mužskými měřítky.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. HÉLÈNE CIXOUS. Encyclopædia Universalis [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné online. 
  2. Hélène Cixous. www.larousse.fr [online]. [cit. 2016-09-27]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BARŠA, Pavel 2002. Panství člověka a touha ženy. Feminismus mezi psychoanalýzou a postrukturalismem. Praha: SLON.
  • GALLOP, Jane 1982. The Daughter’s Seduction. Feminism and Psychoanalysis. Ithaca, New York: Cornell University Press.
  • SARUP, Madan 1993. An Introductory Guide to Post-structuralism and Postmodernism. New York, London, Toronto, Sydney, Tokyo, Singapure: Hemel Hempstead.
  • SELLERS, Susan (ed.) 1988. Writing Differences: Readings From the Seminar of Hélèn Cixous. New York, N.Y: St. Martin’s Press.
  • SHIACH, Morag 1991. Hélèn Cixous: A Politics of Writing. London: Routledge.