Přeskočit na obsah

STS-8

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
STS-8
Údaje o expedici
LoďChallenger
COSPAR1983-089A
Členů expedice5
Trvání6 dní 1 hodina a 9 minut
Datum startu30. srpna 1983 6:32:00 UTC
KosmodromKennedy Space Center, Florida (USA)
Vzletová rampa39-A
Datum přistání13. září 1983 7:40:43 UTC
Fotografie posádky
Navigace
Předchozí
STS-7
Následující
STS-9

STS-8 byla třetí mise raketoplánu Challenger. Celkem se jednalo o 8. misi raketoplánu do vesmíru. Cílem letu bylo vynesení indického satelitu „Insat-1B“.

V závorkách je uvedený dosavadní počet letů do vesmíru včetně této mise.

Průběh mise

[editovat | editovat zdroj]

Přípravy na start

[editovat | editovat zdroj]

Přípravy ke start trvaly 62 dní, čímž byla překonána dosavadní doba přípravy raketoplánu ke startu o 7 pracovních dnů.[1] Challenger dorazil do haly OPF z Edwards AFB na konci června. Během poletové inspekce bylo vyměněno 76 dlaždic tepelné ochrany pneumatiky na podvozku, brzdová obložení, okno pilotní kabiny poškozené mikrometeoritem, hydraulické čerpadlo APU č. 3 a také toaleta, která působila problémy během mise STS-7. Technici také doplnili zásoby dusíku pro klimatizaci, kapalného amoniaku pro chladicí systém a pitnou vodu. Později byl raketoplán přemístěn do haly VAB, kde byl 27. července připojen k SRB a ET.

Raketoplán byl převezen na rampu 2. srpna a 4. srpna proběhlo zkušební odpočítávání. O pět dní později byla do nákladového prostoru umístěna družice Insat 1B. Původně měla být součástí užitečného zatížení i telekomunikační družice systému TDRSS, ale kvůli havárii již vynesené družicce TDRS-1 na oběžné dráze vedení NASA vyřadilo TDRS-B z nákladu. S touto družicí se počítalo pro přenos výsledků experimentů ze Spacelabu mise STS-9, bez ní byl přenos dat poloviční.[1] Namísto TDRS-B byla na palubu Challengeru naložena maketa PFTA a další materiál.

Pět dní před startem se k Floridě přiblížil uragán Barry, ale kosmodromu se vyhnul a přípravy ke startu probíhaly bez přerušení. Dne 27. srpna dorazila na kosmodrom posádka a po jejich příjezdu začalo odpočítávání (za stavu T-46 hodin). Dne 30. srpna, v době posledního desetiminutového přerušení odpočítávání (jen 9 minut před startem) se přes kosmodrom přehnala bouřka. Startovní okno trvalo jen 34 minut. Bouře se vzdálila a Challenger vzlétl v 06:32:00 UT. Start proběhl bez problémů. Motory SSME byly vypnuty v T+8.45 minut. Po odhození nádrže ET se po dvou manévrech OMS raketoplán dostasal na kruhovou oběžnou dráhu ve výšce 296 km nad Zemí.

Raketoplán Challenger během předstartovních příprav

Průběh letu

[editovat | editovat zdroj]

Po otevření nákladového prostoru se Bluford pustil do experimentu elektroforetického zařízení CFES, jehož úkolem bylo za pomoci elektroforézy oddělit beta-buňky z kultur z lidského pankreasu a získat tak čistou kulturu pro výrobu inzulínu.[1] Během prvního dne zpracoval Bluford dva vzorky. Další astronauti začali "oživovat" manipulátor RMS.

Hlavním úkolem druhého dne bylo samotné vypuštění indického satelitu. Její start se uskutečnil v 07.47 UT, o 45 minut později byla družice navedena na přechodovou dráhu. Poté, co dosáhla stacionární dráhy, vyskytl se problém s jedním z jejích solárních panelů, který se plně nevyklopil. Dalším úkolem druhého dne byl test spojení raketoplánu s řídícím střediskem v Houstonu prostřednictvím družice TDRS-1. Kvůli poruše na počítači na pozemní stanici White Sands se ale během 14 hodin spojení vůbec nepodařilo.[1] Klasické spojení prostřednictvím pozemních stanic bylo bez problémů udržováno. K navázání kontaktu přes TDRS-1 došlo až třetí den letu.

Druhý den letu probíhal také zajímavý pokus umístěný na paletě DFI – totiž sledování a fotografování (ze zadního okénka pilotní kabiny) tepelně citlivého nátěru na trubice tepelného čerpadla, aby se zjistila rychlost proudění teplonosné kapaliny čerpadlem. Tomuto experimentu se věnoval Brandenstein, zatímco Gardner v obytném prostoru zpracovával další vzorky na elektroforéze CFES.

Čtvrtý den letu, 2. září, snížil Truly dvěma manévry dráhu Challengeru z 296 km na 225 km kvůli experimentům (DSO 0301 a G-0348). Ty měly za úkol sledovat průběh a míru koroze ve vesmíru pod vlivem atomárního kyslíku. Astronauti se během letu zúčastnili také půlhodinové televizní tiskové konference. Lodní lékař během ní zmínil, že problémy s kinetózou nejsou pro starší lidi nijak špatné (samotnému mu bylo 54 let).[1]

Poslední den letu, 5. září, zahájila posádka přípravy k přistání. Po tříhodinových přípravách si astronauti oblékli anti-g obleky. V 06.35 UT dal Houston souhlas se zapálením OMS motorů. Pilot otočil raketoplán zádí proti směru letu a Challenger v 06.50 UT zapálil na 143 sekund motory, aby se dostal na sestupnou dráhu.

Družice Insat 1B po svém vypuštění do vesmíru

Přistání

[editovat | editovat zdroj]

V 07.38 UT byl raketoplán naveden na dráhu 22 na Edwards AFB, v 07.39.42 UT se dotkl podvozkem dráhy a v 07.40.40 UT se úplně zastavil. Během letu se vyskytlo jen 18 drobných závad. Při kontrole motorů SRB, vylovených z oceánu, se ale ukázalo, že raketoplán měl velké štěstí. Málem prohořela stěna jedné trysky.[1] Vyjasnění příčin si vyžádalo odklad startu Columbie, původně plánovaný na 28. října, na neurčito.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]