Přeskočit na obsah

Tösens

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tösens
Tösens – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška930 m n. m.
Časové pásmoUTC+01:00 (standardní čas)
UTC+02:00 (letní čas)
StátRakouskoRakousko Rakousko
Spolková zeměTyrolsko
OkresLandeck
Tösens
Tösens
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha31,1 km²
Počet obyvatel728 (2018)[1]
Hustota zalidnění23,4 obyv./km²
Správa
StarostaBernhard Achenrainer
Oficiální webwww.toesens.tirol.gv.at
E-mailgemeinde@toesens.tirol.gv.at
Telefonní předvolba05477
PSČ6541
Označení vozidelLA
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tösens je obec v Rakousku ve spolkové zemi Tyrolsko v okrese Landeck. V obci žije 728[1] obyvatel.

Obec leží na pravém břehu řeky Inn na úzkém pásmu Oberen Gericht, v údolí vodního toku Tösner. Území obce stoupá směrem na na východ přes lesy, vysokohorské pastviny až k skalnatým vrcholům do nadmořské výšky přes 3000  m na hřebeni Glockturmkamm v Ötztalských Alpách. Nejvyššími vrcholy jsou Innere Rifenkarspitze (3008 m n. m.), Pfroslkopf (3148 m n. m.), Glockhaus (3101 m n. m.) a Bergler Fernerkopf (3104 m n. m.).

Části obce

[editovat | editovat zdroj]

Mimo podlouhlé vesnice Tösens zahrnuje několik osad v údolí a na svazích: Steinbrücken, Breithaslach, Egg, Übersachsen, Ganden, Langhaus, Eggele a část obce Mariastein.

Obec má rozlohu 31,1 km², z toho 6,0 % připadá na zemědělskou půdu a zahrady, 13,6 % jsou vysokohorské alpské louky, 50,8 % tvoří lesy a 28 % jsou vysokohorské skalnatý terén. Z celkové rozlohy obce je 7,2 % osídleno.[2]

Sousední obce

[editovat | editovat zdroj]
Serfaus Ried im Oberinntal
Kaunertal
Pfunds

První písemná zmínka o obci pochází z urbáře kláštera Stams z roku 1336. Pod názvem Tösens je obec uváděna ve spise z roku 1427, kdy v obci bylo 15 domácností.[3][4]

Od 15. století na území obce probíhala těžba stříbra, galenitu a barytu. Doly v údolí Platzeral patřila k nejvýše položeným v Alpách. Nejvýše ražená štola v nadmořské výšce 2815 m n. m., ale těžba probíhala i výše v povrchových jámách (pinkách). Nejvýznamnějším ložiskem rudy je tzv. Oberberglerův koridor, zatímco Unterberglerův koridor mezi méně výnosné patřily Schönjöchl a Glockhaus. Ve výšce 2720 m n. m. je štola dlouhá 380 m v současné době pod ledem. Zásoby rud olova, zinku a mědi s poměrně vysokým podílem stříbra se odhadovaly na 1,5 miliónů tun. Od roku 1610 zvětšováním ledovce byla těžební činnost zastavena. Obnovena byla až v roce 1884 a 1888. Těžba s přestávkami pokračovala až do roku 1924. V roce 1950 byly provedeny přípravy pro těžbu, ale pokles cen olova na světovém trhu zabránil obnově těžby.[3]

Tösens byl součástí soudního okresu Ried do roku 1978.

  • Katolický farní kostel svatého Vavřince z roku 1712.[5]
  • Římský kamenný most ze středověku, který byl postaven tradiční římskou technologií.[6]
  • Románský filiální kostel svatého Jiří v obci Serfaus v nadmořské výšce 1104 m n. m.

Blason: Zlatý a zelný čtvrcený štít, v pravém horním rohu rošt svatého Vavřince, v levém dolním rohu dvě zkřížená kladiva ve smíšených barvách.[7]

Znak byl obci udělen v roce 1974. Rošt je atributem svatého Vavřince, který je patronem kostela v obci Tösens a zkřížená kladiva připomínají významné období hornictví v obci na úbočí Alp.[8]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tösens na německé Wikipedii.

  1. a b Einwohnerzahl 1.1.2018 nach Gemeinden mit Status, Gebietsstand 1.1.2018. Statistik Austria. Dostupné online. [cit. 2019-03-09].
  2. Ein Blick auf die Gemeinde Tösens. Statistik Austria [online]. 2023-12-31 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. 
  3. a b Tösens. Tösens [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (německy) 
  4. Tösens. www.geschichte-tirol.com [online]. [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. 
  5. Pfarrkirche zum hl. Laurentius. Tösens [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (německy) 
  6. Römerbrücke. Tiscover.com [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
  7. ÖNB-ALEX - Landesgesetzblatt Tirol. alex.onb.ac.at [online]. [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. 
  8. WIDMOSER, Eduard; STALLER, Elke. Tiroler Wappenfibel. Innsbruck: Tyrolia-Verl, 1978. 80 s. ISBN 978-3-7022-1324-4. S. 51. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]