Radovan Lukavský

Tato stránka potřebuje nutně úpravy.

Můžete Wikicitátům pomoci tím, že ji vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v ostatních článcích a stránkách, případně na její diskusní stránce.

---

Pokud nebude tato stránka do 90 dnů upravena do přijatelné podoby, může být smazána.

Čas označení je 8. 8. 2013 00:34:56 SE(L)Č, tj. ke smazání může dojít 6. 11. 2013 00:34:56 SE(L)Č.

Radovan Lukavský (2007)

Radovan Lukavský (1. listopadu 1919, Praha – 10. března 2008, Praha) byl slavný český herec, pedagog a recitátor.

Výroky

• V Hamletovi totiž nejde o dilema života a smrti, ale o bytí a nebytí – a to je dost velký rozdíl. Shakespeare asi věděl, proč Hamletova otázka zní: "Být, či nebýt?", a ne "Žít, nebo nežít?", jak je to v Saudkově překladu. Žití je to, co máme společné se všemi živočichy. Skutečné lidské bytí je dar posvěcený darem myšlení: "Myslím – tedy jsem!" konstatuje Descartes. A naproti tomu: "Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet...jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil," uvažuje Hamlet. – v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové
• Taky jsem nedávno v jednom českém filmu slyšel, jak nějaká maminka vysvětluje chlapci, že v Boha nevěří, protože s takovým Bohem, který může dopustit takovouhle válku, nechce nic mít. Je to časté tvrzení a dá se libovolně rozšířit: jak mohl Bůh dopustit atomovou bombu, Černobyl nebo díry v ozónu?! To vše by náš boží poradce jistě hravě direktivní cestou zvládl. Jenže Bůh stvořil svět a dal mu dokonalý řád – a kdo zavedl do světa neřád, byl člověk – obdarovaný svobodnou vůlí. – v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové
• Bůh není guvernantkou ani policajtem okresního formátu. Ale je nejvýš spravedlivý a nekonečně milosrdný – a hlavně: není bolesti, které by Bůh nemohl použít k velkému užitku a odměnit velikou radostí – a my teprve se zpožděním chápeme její smysl. Sami nedokážeme jednat vždycky spravedlivě, natož milosrdně, ale právě proto věříme, že jednou "někde" musí ke spravedlivému narovnání všech věcí dojít, že ti, kdo nespravedlivě trpěli, dojdou útěchy a milosrdenství. Bůh je harmonie – a má moc každé zlo nakonec vyvážit dobrem. – v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové
• Ne proto, že se organismus brání, ty hrůzy nevnímáme, ale proto, že pořád tolik hororů na obrazovkách vidíme, otupujeme.. A zvláště děti. Vražda, zločin, a ovšem i sex, to je pro ně něco běžného – "normálka", jak říkají. Přestávají vnímat zlo jako zlo a jsou jím nebezpečně infikováni! – v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové
• Zdá se mi, že člověk, který prošel branou smrti a teď už vidí skutečnou velikost a dobrotu Boží – a v jejím světle si promítá zpětně celý svůj život, vidí každý svůj čin v těch nejširších a místně i časově nejvzdálenějších souvislostech po zákonu příčiny a následku a vidí tedy všechny své chyby se všemi jejich blízkými i vzdálenými důsledky – i chyby jiných, zrozené z těchto jeho chyb – ani se nemůže rázem oddat tváří v tvář Bohu věčnému blaženství. (...) Duši otevřenou tomuto poznání musí zachvátit nesmírná lítost, bolestná lítost, která pak trvá tak dlouho, dokud se na mapě zla budou stále ještě objevovat další a další důsledky našich zlých činů. A v tomto očistném ohni lítosti nad kdysi způsobeným a nadále působícím zlem vidím očistec. – v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové
• V mém životě víra v Boha, řekl bych skoro od narození, znamenala možnost života vůbec. Protože bez víry v Boha nevím, jak by se vůbec dalo žít. – Radovan Lukavský v internetovém interview se čtenáři Vira.cz 7. června 2007
• Nevím popravdě, v čem by dnes měli mít mladí lide život těžší, než jsme my měli ve svém mládí. Mají obrovské množství možností, jediné co jim kazí život, je, že nebyli vychováni k zachování hodnot, k mravnosti. – Radovan Lukavský v internetovém interview se čtenáři Vira.cz 7. června 2007
• Charakter se nehraje, charakterem se hraje.

Ve výrocích

• Lukavský se totiž stal po Vojanovi a Kohoutovi zatím posledním kralevicem dánským, na kterého se vzpomíná jako na legendu – Marcela Kašpárková v knize Deset vyznání (2001)
• Já jsem si ho vážil nejen jako velikýho Kumštýře, jednoho z největších, který jsme měli, ale jako úžasně čistýho člověka, a vždycky to pro mě byl nedostižný vzor. – Stanislav Zindulka pro Českou televizi 18. března 2008
• Radovan Lukavský byl posledním velkým hercem, a vlastně i posledním rytířem, jedné skvělé éry českého divadla. – Václav Postránecký v promluvě na posledním rozloučení s Radovanem Lukavským 18. března 2008
• Byl věrnej ženě, věrnej divadlu, věrnej Pánu Bohu a věrnej Národu – Jiří Paďour pro Českou televizi 18. března 2008
• Setkání s ním bylo pro mne vždy jako doušek čisté vody. Cítil jsem mimořádnou získávající svěžest jeho srdce. Nebylo to jen umělecké nitro, ale cosi mimořádného, vyzařujícího: pokorné umění proniknuté vírou. Nebo jinak – víra oděná krásou. Rozhovor s ním byl obdarováním: byl upřímný, opravdový, s úsměvem a svěží… Člověk cítil dech duchovního nitra. – Kardinál Vlk na svých osobních stránkách 19. března 2008

Externí odkazy

• Encyklopedický článek Radovan Lukavský ve Wikipedii