Conocarpus erectus
 Conocarpus erectus | |
|---|---|
 Conocarpus erectus mimo mangrovy | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | myrtotvaré (Myrtales) |
| Čeleď | uzlencovité (Combretaceae) |
| Rod | strbouleň (Conocarpus) |
| Binomické jméno | |
| Conocarpus erectus L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Conocarpus erectus je stálezelená, jednodomá, bahnomilná dřevina rostoucí převážně v mangrovech, nejčastěji až nad horní hranicí pravidelného přílivu. Na stanovištích blízkých mořskému břehu se vyskytuje jako hustý keř vysoký do 3 m, kdežto v řidších porostech dále od pobřeží to bývá obvykle košatý strom dorůstající do výšky až 8 m.[2][3]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rostlina je rozšířena v mangrovech Afriky i Ameriky. V Arice roste na západním pobřeží omývaném Atlantským oceánem, od Senegalu a Gambie přes Guineu-Bissau, Guineu, Sierru Leone, Libérii, Pobřeží slonoviny, Ghanu, Togo, Benin, Nigérii, Kamerun, Rovníkovou Guineu, Gabon, Konžskou republiku, angolskou exklávu Cabindu a Demokratickou republika Kongo až po Angolu.
V Americe se vyskytuje jak na východním, tak i západním pobřeží. Na východním, na březích Atlantiku se vyskytuje od Floridy a Texasu ve Spojených státech a dále přes východní pobřeží Mexika do Belize, Guatemaly, Hondurasu, Nikaraguy, Kostariky, Panamy, Kolumbie, Venezuely, Guyany, Surinamu, Francouzské Guyany a odtud až po jižní pobřeží Brazílie. Současně se vyskytuje na pobřeží většiny ostrovů v Karibiku, na Velkých Antilách, Malých Antilách i na Bahamách. Na západním pobřeží Ameriky, u Tichého oceánu, roste od Mexika na severu přes pacifické příbřežní oblasti států pevninské Střední Ameriky až po Kolumbii, Ekvádor a Peru, včetně ostrovů Galapágy. Mimo tyto původní oblasti byl zavlečen na Havajské ostrovy.[2][4][5]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Roste v subtropických a tropických oblastech, kde bývají roční dešťové srážky v rozmezí od 8 po 22 m. Ideální průměrná teplota je na jeho stanovištích okolo 26 °C, snáší však i krátkodobý pokles k 17 °C. Je slabě bazifilní rostlinou, které nejlépe vyhovuje neutrální až slabě vápnitá místa s hodnotou pH pohybující se v toleranci mezi 6 až 8,5.
Daří se mu v brakické vodě, roste v okolí slaných močálů i na bahnitých březích mořských zálivů a lagun. Mezi ostatními dřevinami mangrovů se obvykle vyskytuje roztroušeně, nevytváří jednodruhové porosty. Roste v bahnitých, písčitých a někdy i na kamenitých stanovištích jak na plném slunci, tak i ve stínu vyšších stromů. Je dlouhověkou dřevinou a mimo mořská pobřeží se dobře uplatňuje i jako pouliční či parkový strom v nepříznivém městském prostředí. Stromy za vhodných klimatických podmínek nekvetou sezonně, ale průběžně po celý rok. Lze celkem běžně spatřit vedle sebe rostoucího jedince s květy a druhého s dozrávajícími plody. Má počet chromozomů 2n = 24.[2][3][5][6][7]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Conocarpus erectus bývá nevysoký a někdy i vícekmenný strom s nízko založenou korunou, vysoký 3 až 8 m, či nevysoký hustý keř s křídlatými lodyhami, občas vysoký jen pouhý 1 m. Přestože roste ve slané bahnité půdě, postrádá zjevné biologické specializace mangrového společenstva, například není živorodý a nemá kořeny uzpůsobené k jímání vzdušného kyslíku.
Lodyhy keře i křehké větve stromu mají kůru šedou nebo hnědou, v mládí hladkou a později popraskanou a drsnou. Větve jsou střídavě porostlé jednoduchými, ve spirále vyrůstajícími listy na krátkých, zploštělých řapících dlouhých do 1 cm. Poněkud kožovité čepele bývají obkopinaté až úzce eliptické či oválné, dlouhé 2 až 10 cm a široké od 1 po 4 cm. Bývají na obou koncích dlouze špičaté, po obvodě celistvé a oboustranně jsou svěže zelené i lesklé, žilnatinu mají zpeřenou. Každý list má u řapíku dvě žlázy vylučující nadbytečnou sůl získanou z vody.
Je funkčně dvoudomou rostlinou, která má pouze samčí či jen samičí květy, jež jsou velmi drobné, zelenobílé, voňavé a vyrůstají z paždí listenů na koncích větví. Seskupené jsou v hustých hlávkách velkých 4 až 9 mm, které společně vytvářejí málo větvená latovitá květenství dlouhá do 20 cm. Společně s jednopohlavnými květy vyrůstají v květenstvích i ojedinělé oboupohlavné.
Všechny květy jsou bez korunních lístků, pět jejich vejčitých kališních lístků, velkých asi 1 mm, vytváří zploštělou trubku. Samčí květ má v jednom či dvou kruzích pět až deset nápadně vyniklých tyčinek zakončených srdčitými prašníky s pylem. Samičí květ s pýřitou češuli má vyvinutý pestík s nektarovým diskem a jednodílný spodní semeník se dvěma vajíčky a vyčnívající čnělkou s bliznou. Květy jsou opylovány hmyzem slétajícím se pro nektar a pyl.
Plod je drobná, mírně zploštělá, jednosemenná, červenavě hnědá nažka, která má dvě podélné rýhy tvořící drobná křídla napomáhající při rozptylu větrem. Při dozrávání bývají nažky nahloučené v počtu třicet až padesát v elipsoidní, až 1,5 cm šištici kuželovitého tvaru, která se průběžně rozpadá a uvolněné nažky odnáší vítr. Nažky dobře plavou a jsou vodou odnášeny do vzdálených míst, změřená klíčivost čerstvého osiva je okolo 10 %. Většinou se u tohoto druhu nepoužívá umělé rozmnožování, neboť dospělí jedinci produkují velké množství semen a mladé, přirozeně vyrostlé semenáče spolehlivě nahrazují uhynulé nebo pokácené exempláře.
Conocarpus erectus je i přes snižující se populační trend, s ohledem na široký výskyt, organizaci IUCN hodnocen jako málo dotčený taxon (LC).[5][6][7][8][9][10]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Dřevo z tohoto druhu strbouleně je hnědé s načervenalým nádechem. Je středně těžké, pevné a tvrdé, špatně se sice opracovává, ale dobře jej lze vyleštit. Odolává po dlouhou dobu hnilobě i při zakopání do země, je však náchylné k napadení termity. Protože většinou bývá nevelkých rozměrů, je obvykle používáno jen na sloupky a různé tyče, pouze ojediněle na potřeby pro vybavení domácnosti. Dřevo má velkou výhřevnost, hoří pomalu a nevydává zápach, jen málo kouří a je žádaným palivem na vaření či uzení a hlavně na výrobu kvalitního dřevěného uhlí. Kůra obsahuje veliké množství taninu, pro který byla dříve komerčně sklízena.
Jedinci rostoucí dále od mořských břehů skýtají v období sucha svými listy nouzovou pastvu pro býložravce. Poskytují také potravu (listy), úkryt i životní prostor pro pestrou řadu korýšů (například krabů) a také vhodná místa pro hnízdění ptáků ( např. orlů bělohlavých).[5][6][7][10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
- ↑ a b c GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Conocarpus erectus [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 09.04.2012 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online.
- ↑ a b Dendrologie.cz: Conocarpus erectus [online]. Petr Horáček a J. Mencl, rev. 17.01.2007 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ POWO: Conocarpus erectus [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2022 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d DUKE, James. A. Conocarpus erectus [online]. Purdue University, West Lafayette, IN, USA, rev. 1983 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c JUDD, Walter S. Flora of North America: Conocarpus erectus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c Florida 4-H Forest Ecology: Conocarpus erectus [online]. University of Florida, Institute of Food and Agricultural Sciences, Gainesville, FL, USA, rev. 2011 [cit. 2023-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-11. (anglicky)
- ↑ MASÍS, A.; PÉREZ, D.; CHAVARRÍA, F. et al. Conocarpus erectus [online]. Instituto Nacional de Biodiversidad, Heredia, Costa Rica, rev. 1999 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. (španělsky)
- ↑ Center for Wood Anatomy Research: Conocarpus erectus [online]. USDA Forest Service, Forest Products Labortatory, Madison, WI, USA, rev. 2006-09-23 [cit. 2023-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-09-23. (anglicky)
- ↑ a b ELLISON, A.; FARNSWORTH, E.; MOORE, G. IUCN Red List of Threatened Species: Conocarpus erectus [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2007-03-21 [cit. 2023-02-20]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Conocarpus erectus na Wikimedia Commons
Taxon Conocarpus erectus ve Wikidruzích
