Přeskočit na obsah

Chlorid zinečnatý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chlorid zinečnatý
Krystalová struktura chloridu zinečnatého
Krystalová struktura chloridu zinečnatého
Obecné
Systematický názevchlorid zinečnatý
Latinský názevZinci chloridum
Anglický názevZinc chloride
Německý názevZinkchlorid
Sumární vzorecZnCl2
Vzhledbílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS7646-85-7
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)231-592-0
Indexové číslo030-003-00-2
PubChem3007855
UN kód2331
Číslo RTECSZH1400000
Vlastnosti
Molární hmotnost136,315 g/mol
Teplota tání293 °C
Teplota varu732 °C
Hustota2,907 g/cm3 (20 °C)
2,905 g/cm3 (25 °C)
Index lomun= 1,687
nDm= 1,713
Rozpustnost ve vodě342 g/100 g (0 °C)
396 g/100 g (20 °C)
408 g/100 g (25 °C)
437,15 g/100 g (30 °C)
453 g/100 g (40 °C)
468,02 g/100 g (50 °C)
488,78 g/100 g (60 °C)
542 g/100 g (80 °C)
613,54 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
ethanol
100 g/100 g (12,5 °C)
aceton
43,5 g/100 g (18 °C)
roztok čpavku
kapalný amoniak (ne)
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
pyridin
2,6 g/100 g (20 °C)
Měrná magnetická susceptibilita−5,6310−6 cm3g−1
Povrchové napětí53,8 mN/m (320 °C)
53,6 mN/m (400 °C)
52,2 mN/m (700 °C)
Struktura
Krystalová strukturaklencová
Hrana krystalové mřížkya= 527 pm
α= 91°30´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−415,1 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt75,2 J/g
Entalpie varu ΔHv875 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp−514 J/g
Standardní molární entropie S°111,5 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−369,5 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,523 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH302 H314 H410
R-větyR22 R34 R50/53
S-věty(S1/2) S26 S36/37/39 S45 S60 S61
NFPA 704
0
3
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid zinečnatý je anorganická sloučenina chloru a zinku (chemický vzorec ZnCl2). Existuje v devíti známých krystalových formách. Jedná se o bezbarvou nebo bílou látku dobře rozpustnou ve vodě. ZnCl2 je hygroskopický a navlhavý, proto musí být chráněn před vlhkostí, včetně vodních par ve vzduchu. Používá se v široké škále aplikací při zpracování textilu, jako tavidlo a v chemické syntéze.

Není znám žádný minerál s tímto chemickým složením, existuje však velmi vzácný nerost simonkolleit se vzorcem Zn5(OH)8Cl2·H2O.

Bezpečnost

[editovat | editovat zdroj]

Chlorid zinečnatý dráždí kůži a dýchací ústrojí.[2] Bezpečnostní opatření, která se vztahují k bezvodému ZnCl2, platí i pro jiné bezvodé halogenidy kovů, tj. jejich hydrolýza může být exotermická a je třeba se vyhýbat kontaktu s těmito látkami. Koncentrované roztoky jsou kyselé a žíravé, jakožto Lewisova kyselina poškozují celulózu a hedvábí.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zinc chloride na anglické Wikipedii.

  1. a b Zinc chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Archivovaná kopie. www.jtbaker.com [online]. [cit. 2009-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-05. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • N. N. Greenwood, A. Earnshaw, Chemistry of the Elements, 2nd ed., Butterworth-Heinemann, Oxford, UK, 1997.
  • Handbook of Chemistry and Physics, 71st edition, CRC Press, Ann Arbor, Michigan, 1990.
  • The Merck Index, 7th edition, Merck & Co, Rahway, New Jersey, USA, 1960.
  • D. Nicholls, Complexes and First-Row Transition Elements, Macmillan Press, London, 1973.
  • J. March, Advanced Organic Chemistry, 4th ed., p. 723, Wiley, New York, 1992.
  • G. J. McGarvey, in Handbook of Reagents for Organic Synthesis, Volume 1: Reagents, Auxiliaries and Catalysts for C-C Bond Formation, (R. M. Coates, S. E. Denmark, eds.), pp. 220–3, Wiley, New York, 1999.
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]