Armand Salacrou

Armand Salacrou
Armand Salacrou
Narození	9. srpna 1899; Rouen
Úmrtí	23. listopadu 1989 (ve věku 90 let); Le Havre
Alma mater	Lékařská fakulta v Paříži (1917–1919); filozofická fakulta (1919–1921)
Povolání	dramatik, tvůrce reklam a scenárista
Zaměstnavatelé	L'Humanité
Ocenění	velkodůstojník Řádu čestné legie; komandér Řádu umění a literatury; komandér Řádu akademických palem; důstojník Řádu za sportovní zásluhy
Funkce	prezident (SACD; 1965–1973); prezident poroty Filmového festivalu v Cannes
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Armand Salacrou, celým jménem Armand Camille Salacrou (9. srpna 1899 Rouen – 23. listopadu 1989 Le Havre), byl francouzský dramatik.

Život

Narodil se v Rouenu, ale většinu svého dětství strávil v Le Havru a v roce 1917 se přestěhoval do Paříže. Jeho první díla ukazují vliv surrealistů.

Byl majitelem ziskové reklamní firmy, ale prodal ji, aby se mohl věnovat psaní her. Povzbuzen Charlesem Dullinem psal v široké škále stylů a od poloviny 30. let se těšil velkému úspěchu. Jeho pozdější práce je obvykle spojována s prací existencialistů. Ve 20. letech koketoval s komunismem a kritizoval kapitalismus ve své hře Boulevard Durand. Během nacistické okupace Francie se účastnil tajného francouzského odboje, tuto zkušenost popsal v Les Nuits de la colère.

Byl členem Académie Goncourt, knihovna v jeho rodném městě je pojmenována po něm.

Dílo

1923 : Magasin d'accessoires, Histoire de cirque, Le Casseur d'assiettes, Les Trente Tombes de Judas
1924 : La Boule de Verre
1925 : Le Pont de l'Europe
1925 : Tour à terre
1927 : Patchouli, ou Les Désordres de l'amour
1929 : Atlas-Hôtel, Les Frénétiques
1931 : La Vie en Rose
1933 : Une femme libre, Poof
1935 : L'Inconnue d'Arras
1936 : Un homme comme les autres
1937 : La terre est ronde
1939 : Histoire de rire
1941 : La Marguerite
1944 : Les Fiancés du Havre
1945 : Le Soldat et la sorcière
1946 : Les Nuits de la colère
1946 : L'Archipel Lenoir, ou Il ne faut pas toucher aux choses inutiles, Pourquoi pas moi?
1950 : Dieu le savait, ou la Vie n'est pas sérieuse
1952 : Sens Interdit, ou Les Âges de la Vie
1953 : Les Invités du Bon Dieu
1953 : Une femme trop honnête, ou Tout est dans la façon de le dire
1954 : Le Miroir
1959 : Boulevard Durand
1964 : Comme les Chardons
1966 : La Rue Noire

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Armand Salacrou na anglické Wikipedii.

Literatura

J. van den Esch. Armand Salacrou, dramaturge de l'angoisse. Paris, 1947
David Looseley. A Search for Commitment: the Theatre of Armand Salacrou. University of Exeter, 1985.
Juris Silenieks. Themes and Dramatic Forms in the Plays of Armand Salacrou. University of Nebraska, Lincoln, 1967.
Fiorenza di Franco. Le théâtre de Salacrou. Gallimard, Paris, 1970.
Annie Ubersfeld. Armand Salacrou. Seghers, Paris, 1970.
Philippe Bébon. Salacrou. Éditions universitaires, Paris, 1971.