Epirus (kraj)
| Epirus Περιφέρεια Ήπειρος Perifereia Ēpeiros | |
|---|---|
 Kaňon Vikos | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Ioánnina |
| Souřadnice | 39°30′ s. š., 20°50′ v. d. |
| Rozloha | 9 203 km² |
| Časové pásmo | +3 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 336 856(2 011) 9, místo v Řecku |
| Hustota zalidnění |  36,60 obyv./km² |
| Jazyk | řečtina |
| Národnostní složení | Řekové, Albánci, Arumuni |
| Náboženství | Pravoslavné křesťanství |
| Správa regionu | |
| Stát |  Řecko |
| Nadřazený celek | Řecko |
| Druh celku | kraj |
| Podřízené celky | 4 regionální jednotky |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Epirus (řecky: Ήπειρος, Ípiros či Ēpeiros; latinsky: Epirus; albánsky: Epiri), případně také Épeiros, je jeden z krajů Řecka. Nachází se na severozápadě země, ze severozápadu sousedí s Albánií (kraje Gjirokaster, Korçe a Vlore , jinak též historický region Severní Epirus) , z východu sousedí s krajem Západní Makedonie a s Thesálií, z jihu s krajem Západní Řecko a ze západu je několika průlivy Jónského moře oddělen od různých Jónských ostrovů. Hlavním městem je Ioánnina. V roce 2011 v něm žilo 337 tisíc obyvatel.
Etymologie a geografie
[editovat | editovat zdroj]
Apeiros, původní jméno Epiru, je dórský termín označující „pevninu“ nebo „kontinent“, čímž byla tato země odlišena od Jónských ostrovů, nacházejících se při pobřeží Epiru. Původně bylo tohoto pojmu užíváno k pojmenování celého pobřeží severně od Patraského zálivu. Územní rozsah historického Épeiru je obecně vymezován městem Vlorë v Albánii na severu a Artským resp. Ambrakijským zálivem v Řecku na jihu. Východní hranice oblasti tvoří pohoří Pindos ve vnitrozemí Řecka, jež odděluje Epirus od Makedonie a Thesálie a v němž pramení řeka Aóos. Směrem na západ je Epirus omýván vodami Jaderského a Jónského moře. Při pobřeží Epiru leží ostrov Korfu (Kerkýra), který ale není součástí Epiru (ze správního hlediska náleží k Jónským ostrovům).
Epirus je charakteristický svojí drsnou a hornatou krajinou. Ta se vyznačuje převážně vysokými vápencovými pohořími, jež jsou součástí Dinárských hor a která dosahují výšky přes 2000 metrů. Většina Epiru se rozkládá na návětrné straně Pindu. Větry vanoucí z Jónského moře přináší oblasti vydatné deště, které činí z Epiru území s nejvyšším úhrnem srážek v Řecku. Klimatické podmínky jsou tudíž poměrně mírné. Místní vegetaci představují hlavně husté jehličnaté lesy plné divoké zvěře.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Podle sčítání z roku 2001 je Epirus se svými 350 000 obyvateli nejméně obydleným řeckým krajem, což je částečně důsledkem častých a ničivých válečných konfliktů ve 20. století, stejně jako místních nepříznivých ekonomických podmínek. Třetina veškeré populace žije v Ioánnině, hlavním a největším městě regionu. Většinu obyvatelstva tvoří etničtí Řekové, jsou tu ale přítomny i relativně početné menšiny Arumunů a Albánců, které však inklinují ke splynutí s většinovými Řeky. S výjimkou turecké menšiny v západní Thrákii Řecko oficiálně neuznává žádnou jinou etnickou menšinu, tudíž je poměrně obtížné určit velikost arumunské populace. Podle etnografického výzkumu z roku 1994 dochází k dobrovolné grecizaci (pořečtění) místních Albánců. Přesto v Epiru (hlavně při hranicích s Albánií) dosud setrvávají lidé, kteří sami sebe označují za Albánce (Shqiptar).
Vytyčení hranic mezi Řeckem a Albánií v roce 1913 ponechalo velký počet Albánci resp. Řeky osídlených vesnic na špatné straně hranice. V Albánii je řecké území obývané albánskou menšinou považováno za součást oblasti nazývané Çameria. Problém vyhnání místního albánského obyvatelstva během řecké občanské války zůstává dosud předmětem opakujících se sporů mezi vládami v Tiraně a v Athénách.
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Epirus náleží k nejchudším krajům Řecka a Evropské unie[1], neboť disponuje jen velmi málo nerostnými zdroji a jeho nerovný povrch představuje značnou komplikaci pro rozvíjení zemědělství. Průmysl a intenzivní zemědělství jsou koncentrovány výhradně v okolí města Ioánnina. Důležitou činností byl odpradávna chov koz a ovcí a s tím související produkce sýrů, avšak pastevectví je v posledních letech na ústupu. Rybolov poskytuje obživu pouze malému množství lidí. Taktéž turistika je zde oproti ostatním řeckým regionům jen slabě rozvinutá. Hlavními exportními artikly jsou olivový olej a tabák.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Epirus (region) na anglické Wikipedii a Epirus na německé Wikipedii.
- ↑ Eurostat News Release 63/2006: Regional GDP per inhabitant in the EU 25 [1] Archivováno 12. 3. 2007 na Wayback Machine.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HRADEČNÝ, Pavel a kol., Dějiny Řecka, Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 1998. ISBN 80-7106-192-1
- OLIVA, Pavel, Řecko mezi Makedonií a Římem, Praha, Academia, 1995. ISBN 80-200-0435-1
- WEITHMANN, Michael W., Balkán: 2000 let mezi Východem a Západem, Praha, Vyšehrad, 1996. ISBN 80-7021-199-7
- ZÁSTĚROVÁ, Bohumila a kol., Dějiny Byzance, Praha, Academia, 1992. ISBN 80-200-0454-8
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Epirus na Wikimedia Commons
- Epirus Website (deutsch)
- Official site Region of Epirus
- Guide of Epirus
