Karbonatit
| Karbonatit | |
|---|---|
 Karbonatit z brazilského Jacupiranga (stát São Paulo. Vzorek o rozměrech asi 20 cm X 14 cm, složení: tmavý minerál – magnetit, světlý – kalcit a zelený – olivín | |
| Zařazení | magmatická |
| Hlavní minerály | kalcit, dolomit, natrolit, sodalit, apatit, baryt, fluorit, pyroxeny, nefelín |
| Akcesorie | slídy, magnetit |
| Textura | porfyrická, zrnitá |
| Barva | šedá, tmavě šedá |
Karbonatit je méně často se vyskytující intruzivní magmatická hornina, která obsahuje více než 50% podíl karbonátů (uhličitanů). Karbonatity se vyskytují ve formě výplní vulkanických přívodních komínů, dajek, sillů a brekcií, protože karbonatitová láva je na povrchu nestabilní a na vzduchu rychle reaguje. Teplota karbonatitové lávy se pohybuje v intervalu 500 až 600 °C.
Termín zavedl v roce 1921 W. C. Brøgger.[1]
Vznik a složení
[editovat | editovat zdroj]Vznik karbonatitového magmatu je předmětem diskusí a v současnosti se jejich původ odvozuje od následujících procesů:
- přímý vývoj při velmi nízkém stupni parciálního tavení a diferenciace magmatu v plášti
- nesmísitelnost karbonatitové a kremičité taveniny
- extrémně frakční krystalizace taveniny
V minulosti se vědci domnívali, že mezi možné způsoby vzniku patří i magmatická asimilace starších karbonátových hornin, ale výzkum izotopového složení tyto předpoklady nepotvrdil.
Převládajícími oxidy karbonatitové lávy jsou CO2, Na2O a CaO. Oproti jiným lávám se lávy karbonatitové liší i vyšším obsahem nekompaktabilních prvků (Ba, Cs, Rb). Mezi hlavní minerály karbonatitů patří především uhličitany – např. natrolit, dále apatit, baryt, fluorit, z křemičitanů pyroxeny, olivín, sodalit a nefelín.
Rozlišuje se několik druhů karbonatitů. Kalcitické karbonatity se označují jako sövity (hrubozrnné) a alvikity (jemnozrnné). Dolomitické karbonatity se nazývají beforsity.[2] Existují i další typy železnatých a sodných karbonatitů.
Výskyt
[editovat | editovat zdroj]
Většinou jde o staré, proterozoické horniny (například archaické kratóny Ruska, Brazílie, Austrálie, Indie, USA, Kanady a Skandinávie), ze současnosti je známa jediná sopka, eruptující karbonatitové horniny – Ol Doinyo Lengai v Tanzanii. Celkově bylo na světě nalezeno 300 karbonatitových lokalit.
Karbonatitový vulkanismus je všobecně spojen s vnitrodeskovými extenzními strukturami, většinou v blízkosti ultrabazických nebo alkalických komplexů[3] v asociaci s alkalickými silikátovými magmatity (ijolity, urtity, nefelinickými syenity, méně s pyroxenity, peridotity, kimberlity a lamprofyry).
Využití
[editovat | editovat zdroj]Karbonatity mohou být zdrojem prvků vzácných zemin: lanthanoidů, uranu, fosforu, barya a jiných nekompatibilních prvků (hafnium, zirkonium a titan).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karbonatit na slovenské Wikipedii.
- ↑ Přehled názvů hornin [online]. www.geologie.estranky.cz. Dostupné online.
- ↑ Krist, E., Krivý, M., 1985: Petrológia. Alfa, Bratislava, 464 s.
- ↑ Oružinský, V., 1993: Úvod do geológie ložísk rúd. Univerzita Komenského, Bratislava, 127 s.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Karbonatit na Wikimedia Commons .
