Přeskočit na obsah

Michal Horáček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Bc. Michal Horáček, Ph.D.
Michal Horáček (2016)
Michal Horáček (2016)
Narození23. července 1952 (72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
TitulMgr., Ph.D.
ChoťRut Horáčková 1. manželka (1976–2010)
Michaela Hořejší 2. manželka (od 2012)
RodičeVladimír Horáček (1922–1998) otec
Eva Horáčková (1923–2004) matka
DětiFilip Horáček
Rut Horáčková, ml.
Julie Horáčková (2011)
PříbuzníLeopold Heyrovský děd
Leopold Heyrovský praděd
Jaroslav Heyrovský prastrýc
Ferdinand Šimon Heyrovský praprapraděd
Jiří Hořejší tchán
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesenovinář, spisovatel, básník, politik, textař a podnikatel
Náboženstvířímskokatolické[1]
PodpisMichal Horáček, podpis
Webová stránkahttp://www.michalhoracek.cz/
CommonsMichal Horáček
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michal Horáček (* 23. července 1952 Praha) je český spisovatel, esejista, novinář, textař, básník, producent, vystudovaný antropolog a spoluzakladatel sázkové kanceláře Fortuna.

Kandidoval v prezidentských volbách 2018, kde se v prvním kole umístil na 4. místě se ziskem 472 643 hlasů (9,18 %).[2]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Rodina a příbuzenstvo

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Vladimír Horáček byl dramaturgem mnoha pražských divadel (včetně Národního divadla) a překladatel (ovládal dvanáct jazyků)[zdroj?], matka Eva Horáčková, rozená Heyrovská, psycholožka. Pradědeček Leopold Heyrovský byl profesor římského práva a rektor Univerzity Karlovy.[zdroj?] Dědeček Leopold Heyrovský byl jeden z předsedů České společnosti entomologické,[zdroj?] jeho prastrýc Jaroslav Heyrovský[zdroj?] byl první Čech oceněný Nobelovou cenou. Získal ji v oboru chemie v roce 1959 za objev polarografie.[3] Michal Horáček má i šlechtické předky, jeho prababička (manželka Leopolda Heyrovského) Klára Hanlová z Kirchtreu (1863–1935) byla dcerou Karla šlechtice Hanla z Kirchtreu (1813–1879), mimo jiné okresního hejtmana v Kadani a poté i v Prachaticích, a praneteří Karla Boromejského sv. p. Hanla z Kirchtreu.[4]

Život v sedmdesátých letech

[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě v roce 1970 byl přijat na Fakultu sociálních věd a publicistiky UK (v současnosti Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy), odkud byl na zásah Státní bezpečnosti vyloučen poté, co zfalšoval dobrozdání fakultního výboru SSM k žádosti o výjezdní doložku do USA.[5][6][7] (Svá univerzitní studia absolvoval až po Sametové revoluci.) V sedmdesátých letech se živil jako plavčík, umývač černého nádobí, skladník a posléze jako domácí dělník Výrobního podniku Svazu invalidů (META).[zdroj?] Současně se věnoval sázkám, a to zejména na pražském dostihovém závodišti ve Velké Chuchli.[8]

Zájem o dostihy a studium chovu anglického plnokrevníka ho v polovině 70. let přivedly ke psaní pro zahraniční publikace; stal se korespondentem dostihových časopisů ve Velké Británii (British Racehorse), Austrálii (Racetrack) a v USA (Thoroughbred Record). Ocenění novinářskou cenou (1982) mu pomohlo k zisku stipendia na World Press Institute (Macalester College, St.Paul, Minnesota), které absolvoval v roce 1984.[9]

V září 1981 ho Státní bezpečnost zaregistrovala jako kandidáta tajné spolupráce, krycí jméno Sázkař, číslo svazku u StB 746 229. Agentem se ale nestal a v dubnu 1984 jeho svazek StB uložila do archivu.[10] Horáček se proti podezřením ze spolupráce brání negativním lustračním osvědčením.[11] Badatel Radek Schovánek k tomu ve svém posudku dodává: "Z celého spisu je zřejmá snaha získat Michala Horáčka ke spolupráci i jeho úspěšná a promyšlená snaha se této spolupráci vyhnout."[1] Archivováno 1. 5. 2021 na Wayback Machine. Tečkou za celou kontroverzí je výrok Obvodního soudu pro Prahu 1, podle nějž se komunistický poslanec Zdeněk Ondráček musí Michalu Horáčkovi omluvit za své nepodložené tvrzení, že Horáček byl spolupracovníkem StB. [2]

V roce 2023 ukončil bakalářské studium „Dějiny umění“ na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

První zaměstnání a sametová revoluce

[editovat | editovat zdroj]
Michal Horáček v Brně, 2011

V roce 1986 byl přijat jako redaktor kulturní rubriky do týdeníku Mladý svět, kde se věnoval především interview (Kurt Vonnegut, Roald Dahl, Klaus Maria Brandauer aj.), ale i jiným publicistickým žánrům. Kromě jiného vedl boj s agenturou Pragokoncert, organizující vystoupení zahraničních sólistů i hudebních skupin v ČSSR; Pragokoncert byl posléze donucen umožnit pražský koncert populárních Depeche Mode, a poté i dalších západních umělců.[12] Byl také autorem první investigativní reportáže (OSA Nostra, ve spolupráci s kolegou Lubošem Beniakem, 1989).[13]

Od října 1987 až do sametové revoluce ho sledovala Státní bezpečnost jako prověřovanou osobu. Během revoluce byl jeho svazek zničen.[10] V létě 1989 založil spolu s rockerem Michaelem Kocábem občanskou iniciativu MOST, která si dala za cíl zprostředkovat jednání mezi komunistickou mocí a představiteli nezávislých sdružení.[7][14][15][16] V listopadu téhož roku pak MOST přivedl k jednomu stolu premiéra Ladislava Adamce a zástupce Občanského fóra v čele s Václavem Havlem;[zdroj?] předmětem a výsledkem těchto jednání bylo zejména zrušení té části tehdejší ústavy, která garantovala Komunistické straně Československa tzv. vedoucí úlohu v politickém uspořádání země.[zdroj?] Tím se otevřela cesta k pluralitní parlamentní demokracii a k prvním svobodným volbám po mnoha desetiletích.[9]

Nebyl členem žádné politické strany před listopadem 1989,[zdroj?] ani po něm;[zdroj?] s výjimkou angažovanosti v rámci MOSTu přímou účast v jakýchkoli politických strukturách zásadně odmítal.[17] Přesto se nevyhýbal službě v institucích, které považoval za veřejně prospěšné.[zdroj?] Na pozvání Miloslava kardinála Vlka například přijal nabídku stát se patronem Komunitního centra Matky Terezy na pražském Chodově (2006), na výzvu Václava Havla účast ve správní radě Knihovny Václava Havla (2005).[18]

Založení a prodej sázkové společnosti Fortuna

[editovat | editovat zdroj]

Na počátku roku 1990 založil se třemi kolegy akciovou společnost Fortuna. Ta postupně rozvinula koncept sázení na výsledky především sportovních utkání: kursové sázky. S mnoha sty pobočkami nejen v ČR, ale posléze i na Slovensku a v Polsku, a s mnohamiliardovým ročním obratem, se Fortuna stala prosperující společností. Poté, co Horáček strávil téměř 15 let jako předseda představenstva Fortuny, ji v prosinci 2004 společně prodali společnosti Penta Investments za 2,4 miliardy Kč[19] a poté ze statutární funkce odstoupil.[18]

Kulturně-tvůrčí činnost

[editovat | editovat zdroj]

Již dříve se věnoval umělecké činnosti, zejména textům a produkci hudebních skladeb. V roce 1997 byl zvolen předsedou Rady Akademie populární hudby, která udílí českou obdobu Grammy Award, výroční hudební ceny Anděl.[20] Změnil její dosavadní strukturu a ve spolupráci s akademiky, které oslovoval osobními dopisy s prosbou o podněty, vytyčil nové úkoly. Funkci předsedy předal svému nástupci v roce 2000. V roce 2005 přijal nabídku TV Nova a stal se předsedou poroty televizní soutěže Česko hledá SuperStar.[21]

Po prodeji Fortuny se začal naplno věnovat hlavně vlastním tvůrčím projektům. Psal eseje pro noviny a cestopisy pro časopisy, publikoval knihy a zejména jako textař a producent vytvářel písňové projekty. Na sklonku první dekády nového tisíciletí se začal stále více přiklánět k poezii; výsledkem bylo veršované libreto hudebně-dramatického díla Kudykam, uváděného v koprodukci se Státní operou Praha od roku 2009 a sbírka villonských balad nazvaná Český kalendář.

Studium na Univerzitě Karlově (1996–2023)

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1996 získal titul bakaláře na Institutu základů vzdělanosti UK, v roce 2007 titul magistr na Fakultě humanitních studií UK (obecná antropologie), následujícího roku byl na stejné fakultě a ve stejném oboru přijat ke studiu doktorandskému. Disertační práci na téma Habitus hazardního hráče. Etnografická rekonstrukce radikální alternativy v období reálného socialismu, obhájil a titul doktora získal v září 2011.[22]

V roce 2019 byl přijat k prezenčnímu studiu na Ústavu pro dějiny umění FF UK. Studium zakončil získáním bakalářského titulu v roce 2023.

Sám průběžně na vysokých školách přednášel;[zdroj?] vedl semináře tvůrčího psaní na Fakultě sociálních věd UK v Praze a na Masarykově universitě v Brně[zdroj?] a na Vysoké škole kreativní komunikace v Praze.

Osobní život

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1976 byl ženatý s novinářkou Rut Horáčkovou, roz. Vavákovou (* 1953). V roce 2010 se rozvedli.[23] Mají spolu dvě děti – Filipa Horáčka (* 1978), asistenta na FHS UK a Rut Horáčkovou, ml. (* 1987). Dne 25. března 2011 se stal otcem dcery Julie, jejíž matkou je kostýmní výtvarnice Michaela Hořejší, dcera teoretického fyzika Jiřího Hořejšího.[24] Ta se 5. května 2012 stala jeho manželkou.[25]

V roce 2013 podpořil založení LES (Liberálně ekologické strany), kterou zakládal Martin Bursík.[26] V témže roce prohlásil v on-line rozhovoru, že ve volbách bude hlasovat pro KDU-ČSL.[27] Uvádí, že nikdy nebyl členem Komunistické strany Československa (KSČ) ani Socialistického svazu mládeže (SSM),[27] a má negativní lustrační osvědčení.[28]

V listopadu 2016 zveřejnil své majetkové přiznání a přiznal majetek v hodnotě 458 milionů korun.[29]

Na Vysoké škole kreativní komunikace, s.r.o., soukromé vysoké škole vzniklé v roce 2016,[30] je též uváděn jako vyučující.[31][32][33][34]

Prezidentská kandidatura

[editovat | editovat zdroj]
Michal Horáček při závěru kampaně Jiřího Drahoše

Dne 29. dubna 2016 oznámil možnou kandidaturu na prezidenta České republiky ve volbách v roce 2018. 20. října 2016 potvrdil, že kandidovat bude.[35] 16. dubna 2017 zahájil sběr podpisů,[36] začátkem května 2017 oznámil, že už jich má dostatečný počet[37] – celkem se mu jich podařilo získat 86 940,[7] a v listopadu 2017 se tak stal jedním z devíti prezidentských kandidátů.[38]

V dubnu 2017 uvedl, že pokud by nepostoupil do druhého kola prezidentské volby, podpořil by jako kandidáta Jiřího Drahoše.[39]

V rozhovoru pro web INFO.CZ v červenci 2017 řekl, že je přesvědčený, že Miloš Zeman nakonec z boje o prezidentský post odstoupí.[40]

Ve volbách se v prvním kole se ziskem 472 643 hlasů (9,18 %) umístil na 4. místě za Milošem Zemanem, Jiřím Drahošem a Pavlem Fischerem, a nepostoupil tak do druhého kola.[2] Před druhým kolem podpořil Jiřího Drahoše (proti Miloši Zemanovi) a nabídl mu k využití billboardy, které měl předplacené.[41]

Politické postoje

[editovat | editovat zdroj]

Nepodepsal by prohlášení českých ústavních činitelů o respektu k čínské územní celistvosti.[42]

V otevřeném dopise se ostře vyhranil proti postoji prezidenta Zemana, který se zdráhal odvolat ministra financí Andreje Babiše.[43]

Neodmítl by referendum o Evropské unii s tím, že by hlasoval pro setrvání v EU.[44] Kloní se k tomu, aby bylo v České republice zavedeno euro.[45] Je pro adopci dětí homosexuálními páry.[46] Zákaz kouření v restauracích, ač sám silný kuřák, podporuje. Na hodnocení elektronické evidence tržeb si chce ještě raději nějaký čas počkat.[42]

Uvedl, že by souhlasil s tím, aby obyvatelé měli možnost odvolat prezidenta v referendu, jako je tomu třeba v Rakousku.[47] S možností referenda totiž počítá i naše ústava. Otázky položené v referendu by se však neměly týkat problémů na ústavní úrovni, mezi něž patří např. lidská práva nebo členství ČR v Evropské unii.[7]

Institut milosti je dle jeho názoru třeba zachovat, dovede totiž reflektovat individuální lidské osudy, se kterými zákon nepočítá. Na druhou stranu by nikdy nevyužil svého práva vydat amnestii. Amnestie vydaná prezidentem Václavem Klausem totiž podle něj podryla důvěru lidí v právní stát.[7]

V září 2014 se vyslovil pro ekonomické sankce vůči Rusku a uvedl, že „připojením se ke svým partnerům v Evropské unii a v severoatlantickém prostoru dáváme najevo jednotu, že sdílíme nějaké principy, které jsme ochotni zastávat a hájit i přes to, že nás to bude něco stát a že se to odrazí v našem komfortu.“[48][49]

Horáček podpořil vznik Centra proti terorismu a hybridním hrozbám. Podle Horáčka by se měla podobná centra vytvořit ve všech členských státech NATO a EU.[50]

Ačkoli si dle platných zákonů zřídil transparentní účet, ze kterého musí kandidáti hradit veškeré výdaje za předvolební kampaň, oznámil že kampaň si bude financovat pouze sám a na účet se proto nedá přispívat.[51]

V dubnu 2017 na svém předvolebním mítinku ve Frýdku-Místku odmítl povinné uprchlické kvóty na přerozdělování migrantů z Afriky a jihozápadní Asie mezi členské státy Evropské unie a prohlásil: „Určitě nechci stavět v Česku mešity. Uvědomuji si ohromný rozdíl mezi naší kulturou a kulturou islámských uprchlíků. Jsem také zásadně proti kvótám, protože migranti z islámských zemí nechtějí k nám do Humpolce, ale do německého Hamburku.“[52] Zároveň však říká, že „odpůrce migrace je jako odpůrce deště“ a není proti přijímání uprchlíků, kteří do Česka přichází z těžké situace.[53]

Opakovaně vyjádřil svůj promonarchistický postoj.[54]

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Spisovatel a esejista

[editovat | editovat zdroj]

Jeho knižní prvotinou jsou první (a dosud poslední) česky psané dějiny dostihového sportu, Království za koně. Vydalo nakladatelství Olympia, Praha, v roce 1983. Kniha se s 60 000 výtisky zařadila mezi bestsellery.[55] Zanedlouho následovalo její druhé vydání (30 000 výtisků).

Svět dostihů byl předmětem i další knihy, nazvané Zpráva z Kentucky (Turf Klub, Praha, 1984), kde popsal svou zkušenost z cest po závodištích a hřebčínech USA. Byla vydána jen v cyklostylované podobě.

Největší zájem vyvolal deníkový záznam ze třinácti rozhodujících dnů sametové revoluce na sklonku listopadu roku 1989, zejména z politických jednání – v revolučním centru (Laterna magika), v budově vlády, v bytě premiéra Adamce i Václava Havla a jinde – kterých se osobně účastnil. Vydán byl v knižní podobě pod titulem Jak pukaly ledy (Ex Libris, Praha, 1990), zaznamenal tento deník 170 000 prodaných výtisků.[56] O sedmnáct let později vyšel znovu, doplněný rejstříkem dobových osobností (XYZ, Praha, 2007).

Filosofující zamyšlení nad fenoménem hazardní hry bylo obsahem publikace s názvem Los a sázka (Fortuna, Praha, 1996). Autor ji zdarma poskytl čtenářům ke stažení na svých webových stránkách.[57]

Soubor esejů, publikovaných jednou týdně v Lidových novinách, vyšel pod názvem O české krvi otců vlasti v Nakladatelství Lidové noviny (2004). Postupně se dočkal tří vydání a 15 000 prodaných výtisků. Autor zde využil především své antropologické erudice.

Další eseje, tentokrát z Hospodářských novin, daly vzniknout svazku O tajemství královny krav (NLN, Praha, 2007).[58]

V roce 2009 sepsal „písňový text o 2009 verších“, jak označil libreto svého lyrikálu Kudykam (Nakladatelství Lidové noviny).

Novinář

[editovat | editovat zdroj]

Své první články pro tištěná periodika publikoval anglicky. Po uvolnění domácích politických poměrů mu v roce 1986 bylo dovoleno pracovat v redakci populárního týdeníku Mladý svět. V něm publikoval Dopisy z lásky a nenávisti - koncipované jako korespondence s rozličnými osobnostmi světové historie; ukrývaly paralely se současným společenským vývojem v Československu.

Po odchodu z Mladého světa pokračoval v psaní pro noviny, přispíval zejména do Hospodářských novin, Lidových novin a do Mladé fronty DNES. Z cest po světě vytěžil řadu reportáží, uveřejněných v Reflexu, Magazínu Lidových novin, Koktejlu a dalších periodikách; své články začal provázet vlastními fotografiemi. V prvních letech nového tisíciletí vedl výběrové semináře tvůrčího psaní, a to na Karlově univerzitě v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně.

Textař

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Seznam písní Michala Horáčka.
Jiří Suchý a Michal Horáček, 2011

Své první texty napsal koncem 70. let, v nahrávacích studiích byly však realizovány až od roku 1983 (spolupráce se Zdeňkem Rytířem, písně pro Michala Tučného a Petra Spáleného).

Zásadní bylo setkání se skladatelem Petrem Hapkou v roce 1984, které přineslo koncipovaná autorská alba. První z nich, Potměšilý host vytvořený pro Hanu Hegerovou, obdrželo platinovou desku.[59]

Následující album V Penziónu Svět představilo originální koncept, který se posléze stal pro tvůrčí dvojici H+H typický: namísto jedinému pěveckému protagonistovi nabídlo prostor řadě různých osobností. V případě „Penziónu“ to byl například rocker Michael Kocáb nebo mladý slovenský zpěvák Richard Müller, poprvé tu zazpíval i Petr Hapka. Album obsáhlo písně jako například S cizí ženou v cizím pokoji, Štěstí je krásná věc, Rozeznávám nebo Buřty, pivo a nenávist.

Třetím projektem z dílny H+H byla Citová investice. Zvolená albem roku 1996,[60] obsahovala i skladbu Dívám se, dívám (Píseň roku[60]), která se stala patrně nejproslulejší písní tohoto autorského tandemu. Zpíval Petr Hapka za doprovodu Lucie Bílé.

Album Mohlo by tu být i líp z roku 2001 patrně dovedlo koncept pestrosti interpretů nejdále, mezi zpěváky zde excelovala mezzosopranistka Magdalena Kožená (S poduškou Řípu pod hlavou), dále se představil i Daniel Landa, jazzman Jan Spálený nebo frontman skupiny Traband Jarda Svoboda, ke spolupráci s H+H se vrátila i Hana Hegerová. Mezi české hity se zařadil duet Petra Hapky s mladou Slovenkou Janou Kirschner nazvaný Bude mi lehká zem a Hapkovo sólo Kocour se schoulil na tvůj klín.

Strážce plamene, projekt z roku 2006. Poprvé se tu jako interpret šansonů H+H objevuje Jaromír Nohavica, přichází slovenská šansoniérka Szidi Tobias a valašský zpěvák František Segrado, které doplňuje Hana Hegerová, Daniel Landa a Jana Kirschner. Všechny písně dostaly také svoji obrazovou podobu.

V roce 2009 vyšlo album Kudykam, které ještě před premiérou ve Státní opeře představilo potenciálním divákům písně určené pro velké jeviště. Aranžmá se ujal Ondřej Brzobohatý. Album obsahuje písně Přišlo mi to vhod a Tante cose da veder‘. Na albu se představili interpreti známí (například Richard Krajčo a Karel Gott) i méně známí (Karel Dobrý nebo Jan Sklenář).

V roce 2010 byl vydán souhrnný Zpěvník - P. Hapka a M. Horáček s výběrem toho nejlepšího ze spolupráce této dvojice.

Kromě projektů s Petrem Hapkou, z nichž všechny dosáhly na první místo v žebříčku nejprodávanějších zvukových nosičů,[61] se věnoval i autorským výpovědím ve spolupráci s jinými tvůrci. První mezi těmito alby byl projekt pojmenovaný Richard Müller – zpěv / Michal Horáček – slova z roku 2000. Česky zpívajícímu slovenskému interpretovi přineslo několik nejúspěšnějších skladeb jeho bohaté kariéry, zejména Baroko a Srdce jako kníže Rohan.

Nekomerční ambici měl naopak umělecky náročný projekt se skladatelem a interpretem Jardou Svobodou z roku 2003, nazvaný Tak to chodí. Michal Horáček na něm dal kromě jiných poprvé příležitost Věře Nerušilové, Szidi Tobias a Františku Segradovi, kteří se posléze účastnili i práce na projektech H+H.

S dalším titulem přišel na podzim 2008: účast na něm nabídl pouze málo známým ženským interpretkám (Naďa Válová, Hana Robinson, Natálie Kocábová, Tereza Nekudová a další). Pásmo příběhů vyprávěných z ženské perspektivy – od maturantky po důchodkyni – neslo název Ohrožený druh. Na nejvyšší příčce nejprodávanějších hudebních nosičů ČR setrvalo nepřetržitě 14 týdnů a získalo cenu Anděl za nejúspěšnější CD v kategorii skupin. Současně bylo zvoleno albem roku 2008.[62] Obsahovalo hit Jak ten chlap se na mě dívá.

V roce 2014 vyšlo album Františka Segrado Segrado s texty Michala Horáčka.

Básník

[editovat | editovat zdroj]

Postupný přechod od ryze písničkářské ke klasické poetické tvorbě zahájil veršovaným libretem Kudykama. To obsahovalo i šest villonských balad. Právě k tomuto žánru posléze obrátil svou pozornost.

Sbírku villonských balad, z formálního hlediska jedné z nejnáročnějších disciplín (mj. každá báseň smí obsahovat jen tři rýmové koncovky), uveřejnil v českém prostředí dosud naposledy Vítězslav Nezval v roce 1936 (52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida). On sám na ni navázal sbírkou Český kalendář; každá balada je věnována některému z kalendářních měsíců.[63] Editorkou je literární historička a kritička Daniela Iwashita, knižní podobu charakterizují fotografie prof. Jindřicha Štreita.[64] Také tyto balady jsou zhudebňovány, a to českými i slovenskými skladateli.

Producent

[editovat | editovat zdroj]

Koncept uměleckých výpovědí, poskytovaných na jednom albu mnoha různými osobnostmi, byl jeho klíčovým příspěvkem ve spolupráci s Petrem Hapkou i s dalšími spolutvůrci. Postupně si osvojil postavení uměleckého producenta, za níž se mu dostalo uznání mimo jiné i prostřednictvím ceny Anděl za DVD roku 2007.[65] Pod titulem Strážce plamene v obrazech vytvořil prostor pro vesměs mladé filmové režiséry, kteří dali písním H+H obrazovou podobu. Tyto tvůrce v posledním videoklipu doplnil tehdejší nestor české kinematografie, profesor Otakar Vávra. Celým pásmem provázejí diváka H+H jako loutky, jimž v improvizovaném kinosále sekundují loutky Szidi Tobias, Daniela Landy a Jaromíra Nohavici.

Kromě písňových alb produkoval i představení Kudykam na jevišti Státní opery Praha, jehož součástí byla i bibliofilie libreta (ilustrovaná profesorem Borisem Jirků), vystoupení na různých festivalech a další akce.

Svéráznou producentskou myšlenkou je i nabídka podávaná prostřednictvím internetu všem, kteří se domnívají, že mohou přispět ke vzniku písňové podoby villonských balad jako hudební skladatelé.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]

Knihy

[editovat | editovat zdroj]
  • Království za koně (1983)
  • Zpráva z Kentucky (1984)
  • Jak pukaly ledy (XYZ, 1990)
  • Los a sázka (Fortuna, a.s., 1996)
  • Kdo víc vsadí, ten víc bere (Nakladatelství Lidové noviny, 2002)
  • O české krvi otců vlasti (Nakladatelství Lidové noviny, 2004)
  • Jak pukaly ledy (XYZ, 2007)
  • O tajemství královny krav (Nakladatelství Lidové noviny, 2007)
  • Kudykam (Nakladatelství Lidové noviny, 2009)
  • Český kalendář (Nakladatelství Lidové noviny, 2012)
  • Habitus hazardního hráče (Nakladatelství Lidové noviny, 2012)

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]

Kompilace

[editovat | editovat zdroj]
  • Benefice černých koní - Best Of 1987-2010 (Universal Music, 2010)
  • Tribute (Supraphon, 2012)
  • Srdce jako kníže Rohan (50 mých nejmilejších písní) (Universal Music, 2020)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ BESSER, Vilém. Modlitba za nemocného Zemana byla třeba, tvrdí Michal Horáček. Svobodné fórum [online]. 2015-11-21 [cit. 2016-11-23]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Volba prezidenta republiky konaná ve dnech 12.01. – 13.01.2018 [online]. Český statistický úřad [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ The Nobel Prize in Chemistry 1959. nobelprize.org [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  4. ↑ VAVŘÍNEK, Karel, a kol. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2007. Brandýs nad Labem: Martin, 2007. 454 s. ISBN 978-80-85955-35-4. S. 123–124. 
  5. ↑ VANÍČKOVÁ, Barbora. Michala Horáčka láká dovolená v nejvzdálenějším koutě světa. Novinky.cz [online]. Borgis, 2009-04-28 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. 
  6. ↑ Krycí jméno Sázkař. O Michala Horáčka se zajímala StB. euro.cz [online]. Mladá fronta, 2016-10-03 [cit. 2017-03-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e KULÍŠKOVÁ, Evelyna. Horáček: Mým největším soupeřem v prezidentské volbě jsem já sám. Šmejdům bych amnestii nedal. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 8.12.2017 [cit. 11.12.2017]. Dostupné online. 
  8. ↑ VERECKÝ, Ladislav. Kdo víc vsadí, ten víc bere. [s.l.]: Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 
  9. ↑ a b 13. komnata Michala Horáčka
  10. ↑ a b Vyhledávání v archivních pomůckách, Archiv bezpečnostních složek, Protokol registrace svazků agenturního a kontrarozvědného rozpracování
  11. ↑ Michal Horáček - kandidát v prezidentských volbách 2018 - E15.cz. Zprávy E15.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-22. 
  12. ↑ Archivovaná kopie. www.michalhoracek.cz [online]. [cit. 2010-09-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-09-22. 
  13. ↑ http://kultura.ihned.cz/c1-21179340
  14. ↑ MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 271. 
  15. ↑ EMMERT, František. SAMETOVÁ REVOLUCE 1989: Kronika pádu komunismu. Praha: Computer Press, a.s., 2009. S. 271. 
  16. ↑ 1989 OČIMA FOTOGRAFŮ. Praha: Czech Photo, 1999. 
  17. ↑ Textař Michal Horáček chystá film o koních a sázení. iDNES.cz [online]. 2008-10-15 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b http://www.vaclavhavel-library.org/cs/o-nas/kdo-jsme/spravni-rada
  19. ↑ ŠÍDLO, Jindřich; KUBÍK, Jiří. Fortunu jsme prodali za 2,4 miliardy, řekl poprvé Horáček v rozhovoru pro Seznam. www.seznam.cz [online]. 2016-11-03 [cit. 2017-11-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-07. 
  20. ↑ Šéfem Akademie se stal Martin Mařan. iDNES.cz [online]. 2001-06-26 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. 
  21. ↑ Horáček v SuperStar nahradí Hejmu. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-01-08]. 
  22. ↑ HORÁČEK, Michal. Habitus hazadrního hráče. Etnografická rekonstrukce radikální alternativy v období reálného socialismu [online]. Univerzita Karlova v Praze [cit. 2016-05-17]. Dostupné online. 
  23. ↑ Textař Michal Horáček se po 33 letech rozvedl s manželkou Rut | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2010-02-08 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. 
  24. ↑ Vážím si na něm hlavně velkorysosti, říká manželka Michala Horáčka Michaela | Lidé. Lidovky.cz [online]. 2018-01-06 [cit. 2018-01-14]. Dostupné online. 
  25. ↑ FEUEREISLOVÁ, Michaela. Miliardář Michal Horáček se tajně oženil s o 26 let mladší přítelkyní. Seznam.cz. Dostupné online [cit. 2018-01-08]. 
  26. ↑ Bursík zakládá stranu LES. Fandí mu Švejnar či Horáček. Týden.cz [online]. 2013-08-27 [cit. 2016-06-30]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b On-line chat Michal Horáček. Týden.cz [online]. 2013-10-23 [cit. 2017-03-20]. Dostupné online. 
  28. ↑ Lustrační osvědčení Michala Horáčka
  29. ↑ Kandidát Horáček přiznal majetek: Mám 458 milionů korun - Seznam Zprávy. www.seznam.cz [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-22. 
  30. ↑ https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-$firma?nazev=Vysok%C3%A1+%C5%A1kola+kreativn%C3%AD+komunikace
  31. ↑ Archivovaná kopie. www.vskk.cz [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-05-17. 
  32. ↑ Archivovaná kopie. www.vskk.cz [online]. [cit. 2019-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-21. 
  33. ↑ https://www.idnes.cz/praha/zpravy/vysoka-skoly-kreativni-komunikace-nahradi-literarni-akademii.A160516_140833_praha-zpravy_nub
  34. ↑ https://www.novinky.cz/veda-skoly/414240-nasi-absolventi-zkultivuji-verejny-prostor-tvrdi-spolumajitel-vysoke-skoly-kreativni-komunikace.html
  35. ↑ Zvažuji kandidaturu na prezidenta, Zeman volby znovu nevyhraje, říká Michal Horáček. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-04-29 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  36. ↑ Michal Horáček zahájil sběr podpisů. Jak o jeho prezidentské kandidatuře smýšlí manželka? - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-05-16]. 
  37. ↑ Horáček už má prý dost podpisů pro prezidentskou kandidaturu. Ostatní teprve shánějí dobrovolníky - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-05-16]. 
  38. ↑ Rozhodnutí o registraci kandidátní listiny nebo o odmítnutí kandidátní listiny [online]. mvcr.cz, 2017-11-24 [cit. 2017-11-24]. Dostupné online. 
  39. ↑ FORUM 24. V druhém kole volby by podpořil Horáček Drahoše a Drahoš Horáčka. Forum24. Dostupné online [cit. 2018-01-08]. 
  40. ↑ Všichni proti Zemanovi. Ve 2. kole nemá šanci, radši to vzdá, vsaďte na mě, radí Horáček - Info.cz. video.info.cz. Dostupné online [cit. 2017-09-06].  Archivováno 6. 9. 2017 na Wayback Machine.
  41. ↑ ČTK. Horáček podpořil Drahoše, nabízí mu i své billboardy. Týden [online]. 2018-01-13 [cit. 2018-01-20]. Dostupné online. ISSN 1210-9940. 
  42. ↑ a b Nemůžeme být montovnou a chudinskou periferií Západu, burcoval Horáček na veřejné akci. Pak dodal: A rozhodně nejsem vítač!. ParlamentníListy [online]. Dostupné online. 
  43. ↑ Horáček se opřel do Miloše Zemana. Prezidentujete nehorázně, píše - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-05-16]. 
  44. ↑ Horáček jde na ruku Zemanovým voličům. Neodmítl referendum o EU. Forum24 [online]. Dostupné online. 
  45. ↑ Michal Horáček: Musíme být odvážnější a sebevědomější. Roklen24 [online]. 2016-11-25. Dostupné online. 
  46. ↑ Michal Horáček o svém svěřenském fondu, sázení a snech.. Sverenska-sprava.cz [online]. [cit. 2017-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-08-06. 
  47. ↑ Koho volit v prezidentských volbách 2018 - Info.cz. Info.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-02.  Archivováno 2. 12. 2017 na Wayback Machine.
  48. ↑ Sankce jsou správné, Západ má být tvrdý. Osobnosti nesouhlasí se Sobotkou. iDNES.cz [online]. 2014-09-01 [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  49. ↑ Michal Horáček [online]. 2017-03-18 [cit. 2017-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-08-20. 
  50. ↑ Nejde o cenzuru. Kandidát Horáček nesouhlasí s prezidentem Zemanem. Deník.cz. 2017-01-03. Dostupné online [cit. 2018-01-08]. 
  51. ↑ Prezidentské volby 2018: Kandidát Michal Horáček - Info.cz. Info.cz. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-02.  Archivováno 2. 12. 2017 na Wayback Machine.
  52. ↑ "Michal Horáček, slyšíte dobře: Já tu nechci mešity. Muslimové jsou od nás rozdílní. Kvóty ne. Češi nejsou xenofobové. Je tu chudoba". Parlamentní listy. 11. dubna 2017.
  53. ↑ Horáček: Odpůrce migrace je jako odpůrce deště. Pomozme těm, co ctí naše pravidla. Blesk.cz [online]. 2016-07-07. Dostupné online. 
  54. ↑ BENDOVÁ, Jana. Horáček: Kéž máme monarchii. MF Dnes [online]. 22. července 2005 [cit. 22.července 2005]. Dostupné online. 
  55. ↑ www.michalhoracek.cz [online]. [cit. 26-09-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-08-2010. 
  56. ↑ Archivovaná kopie. www.knihovnice.cz [online]. [cit. 2010-09-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-01-24. 
  57. ↑ www.michalhoracek.cz [online]. [cit. 26-09-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-08-2010. 
  58. ↑ tn.nova.cz [online]. [cit. 26-09-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-05-2009. 
  59. ↑ magazin.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 21-08-2018]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-03-2016. 
  60. ↑ a b Anděl - hlavní vítězové. iDNES.cz [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  61. ↑ Archiv IFPI (ifpi.cz), např. týdny: 200944, 200849, 200650
  62. ↑ MEDIAFAX, 21. 3. 09
  63. ↑ Miluji hazardéry, říká Michal Horáček. Deník.cz. 2008-11-10. Dostupné online [cit. 2018-01-08]. 
  64. ↑ Hudební legendy Hapka a Horáček pokřtily zpěvník svých hitů - TOPZINE.cz. www.topzine.cz [online]. [cit. 2018-01-08]. Dostupné online. 
  65. ↑ www.petarda.cz [online]. [cit. 26-09-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 09-12-2008. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Anděl v kategorii album roku
1991 In the Sky (Lucie) • 1992 Missariel (Lucie Bílá) • 1993 Karviná (Yo Yo Band) • 1994 Černý kočky mokrý žáby (Lucie) • 1995 Dřevo (Buty) • 1996 Divné století (Jaromír Nohavica) • 1997 Citová investice (Petr Hapka a Michal Horáček) • 1998 Větší než malé množství lásky (Lucie) • 1999 Kapradí (Buty) • 2000 Illustratosphere (Dan Bárta) • 2001 Proměny (Čechomor) • 2002 Pop: Tune da Radio (Support Lesbiens), Dance: Slowthinking (Ecstasy of St. Theresa), Rock: Biorytmy (Tata Bojs), Jazz/blues: Má vina (Jan Spálený a ASPM), Folk: Já na tom dělám (Bratři Ebenové) • 2003 Pop: Resistance Is Futile (Monkey Business), Rock: Dole v dole (Kabát) • 2004 Pop: Mikrokosmos (Kryštof), Rock: Nanoalbum (Tata Bojs) • 2005 Pop/dance: Kiss Me on My Ego (Monkey Business), Rock: Mezi světy (Lenka Dusilová) • 2006 Pop/dance: Rubikon (Kryštof), Rock: Polib si dědu (Wohnout) • 2007 Pop/dance: Objects of Desire and Other Complications (Monkey Business), Rock: Dreamer (Sunshine) • 2008 Ohrožený druh (Michal Horáček) • 2009 She's a Good Swimmer (Charlie Straight) • 2010 Tepláky aneb Kroky Františka Soukupa (Nightwork) • 2011 Racek (Tomáš Klus) • 2012 Inzerát (Kryštof) • 2013 Šero (Bratři Orffové) • 2014 Na Radosti (Aneta Langerová) • 2015 ČeskosLOVEnsko (David Koller) • 2016 Hearts (Lenny) • 2017 Eskalace dobra (J.A.R.) • 2018 EvoLucie (Lucie) • 2019 Jednou tě potkám (Vladimír Mišík) • 2020 Řeka (Lenka Dusilová) • 2021 Dýchej (David Stypka a Bandjeez)
Dřívější názvy: Výroční československé hudební ceny (1991), Gramy (1992–1995), Česká Gramy (1996), Ceny Hudební akademie (1997), Ceny Akademie populární hudby (1998–2000)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Michal_Horáček&oldid=24329878“