Sachalinská oblast
| Sachalinská oblast Сахали́нская о́бласть | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Južno-Sachalinsk |
| Souřadnice | 50°33′ s. š., 142°36′ v. d. |
| Rozloha | 87 101 km² |
| Nejvyšší bod | Lopatinova hora (1609 m n. m.) |
| Časové pásmo | UTC+11, UTC+12 (Severokurilský rajón)[1] |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 457 590 (2023 ▼) |
| Hustota zalidnění | 5,3 obyv./km² |
| Jazyk | ruština |
| Národnostní složení | Rusové 86,5 % Korejci 5,3 % Ukrajinci 2,6 % Tataři 1 % |
| Náboženství | pravoslaví, animismus |
| Správa regionu | |
| Stát |  Rusko |
| Nadřazený celek | Rusko |
| Druh celku | oblast |
| Podřízené celky | 17 rajónů, 1 město |
| Vznik | 20. října 1932 |
| gubernátor | Valerij Igorevič Limarenko (od 2019) |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | RU-SAK |
| Označení vozidel | 65 |
| Oficiální web | sakhalin |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sachalinská oblast (rusky Сахали́нская о́бласть, Sachalinskaja oblasť) je federální subjekt Ruska (oblast) zahrnující Sachalinský ostrov a Kurilské ostrovy.
Administrativní centrum a současně největší město v oblasti je Južno-Sachalinsk se zhruba 180 tisíci obyvateli. Oblast tvoří vnější hranici Ochotského moře a je součástí Dálněvýchodního federálního okruhu.
Některé části Sachalinské oblasti (čtyři nejjižnější ostrovy Kurilských ostrovů) nárokuje Japonsko jako součást svého území.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Sachalinská oblast se skládá z ostrovů ležících v severním Pacifiku. Nejvyšším bodem je sopka Alaid (2 339 m n. m.) na Atlasově ostrově v Kurilském souostroví.
Podnebí je zde chladné, přímořské s výraznými rozdíly mezi severními a jižními částmi (průměrná roční teplota je na severu -1,5 °C, na jihu +5,3 °C).
Oblast leží ve dvou časových zónách, převážná část má čas UTC+11, pouze Severokurilský rajón má UTC+12.[1]
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Přírodní zdroje
[editovat | editovat zdroj]Oblast má vysoký potenciál přírodních zdrojů. Jde především o energetické zdroje - černé uhlí na Sachalinu, ropa a plyn na pobřeží a v šelfových vodách. Z odhadovaných zásob se těží jen malé množství, přesto se koncem nultých let jednadvacátého století ročně těžilo 3,7 mil. t černého uhlí, 15,4 mil. t ropy a 19 mld. m³ zemního plynu.[2]
Průmysl
[editovat | editovat zdroj]Kromě těžebního průmyslu má význam námořní rybolov (v r. 2010 bylo uloveno 550 tis. t ryb) a dřevozpracující průmysl, jehož finálními výrobky je převážně řezivo. Výroba stavebních hmot má jen místní význam, stejně tak i potravinářský průmysl s výjimkou výroby produktů z agaru, která má vysoký podíl na celoruské výrobě.[2] Na Sachalinu se po roce 2000 rozvinul chov prasat, nejznámější prasečí farma je Taranaj v regionu Aniva, kde se chová asi 60 tisíc prasat.[3]
Doprava
[editovat | editovat zdroj]
Klíčový význam pro oblast má letecká doprava. Jediným mezinárodním letištěm je Chomutovo u Južno-Sachalinska. Létá se odtud do Číny (Charbin), Japonska (Tokio, Sapporo), Koreje (Soul). Kromě hlavních vnitrostátních linek (jako Moskva, Chabarovsk, Vladivostok atd.) se zde provozují linky lokálního významu, především na Kurilské ostrovy.[4]
V Sachalinské oblasti je 8 námořních přístavů, z nichž nejvýznamnějším je Cholmsk se dvěma terminály - Sachalinským západním námořním přístavem s ročním obratem 2,5 mil. tun a Cholmským námořním obchodním přístavem s obratem 2 mil. tun. K důležitým přístavům patří dále Poronajsk (hlavní základna rybářských lodí), Korsakov (osobní trajekt do Wakkanai v Japonsku) a na severu Sachalinu Moskaljvo, který zamrzá po sedm měsíců a má roční obrat 15 tis. tun.[5]
Na Sachalinu jsou železniční trati o celkové délce 805 km. Vedou převážně po východním pobřeží a jejími krajními stanicemi jsou Nogilki na severu a Šachta-Sachalinskaja na jihu. Z trati odbočuje několik větví k významným sídlům. Rozchod kolejí, který je z historických důvodů většinou japonský úzký 1 067 mm, je v současnosti (2012) upravován na ruský standard 1 520 mm. Trať je s pevninou propojena železničním trajektem Cholmsk – Vanino.[6] Od padesátých let se plánuje propojení s pevninou. Investiční náklady na most a nezbytnou trať jsou odhadovány no 230 mld. rublů.[7] Celkový objem přepravy po železnici byl v r. 2010 3,5 mil. t a 1,1 mil. osob.[5]
Automobilová doprava má širší význam pouze na Sachalinu, celkový objem přepravy v oblasti byl v r. 2009 3,4 mil. t a 32 mil. osob. Silniční síť není hustá a kromě místní dopravy je využívána především ke svozu dřeva, případně přepravě stavebního materiálu pro těžební průmysl.[5]
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]V roce 2023 v oblasti žilo 457 590 obyvatel.
Pokud jde o etnické skupiny, jsou Rusové zdaleka největší skupinou následováni Korejci, Ukrajinci a celou řadou menších národností. Při posledním sčítání v roce 2010 nedeklarovalo svoji národnost 24 035 osob.[8] Kromě národností uvedených v tabulce níže zde žijí i další skupiny s podílem menším než 0,06 %. V oblasti bylo zaznamenáno 127 odlišných etnických skupin, přičemž se 219[8] obyvatel identifikovalo jako etničtí Japonci.
Původními etniky Sachalinské oblasti jsou Nivchové (na Sachalinu) a Ainuové, kteří však nedávno přestali mluvit svým původním jazykem. Data pro populaci Ainuů nejsou dostupná; Ainuové mohou být jednak zahrnuti v kategorii Ostatní, nebo je možné, že se přihlásili k japonské národnosti.
| sčítání 1959[9] | sčítání 1970[10] | sčítání 1979[11] | sčítání 1989[12] | sčítání 2002[13] | sčítání 2010[8] | |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Rusové | 504 665 | 495 180 | 540 570 | 579 887 | 460 778 | 409 786 |
| 77,7 % | 80,4 % | 81,7 % | 81,6 % | 84,3 % | 86,5 % | |
| Korejci | 42 337 | 35 396 | 34 978 | 35 191 | 29 592 | 24 993 |
| 6,5 % | 5,7 % | 5,3 % | 5,0 % | 5,4 % | 5,3 % | |
| Ukrajinci | 48 073 | 38 611 | 40 600 | 46 216 | 21 831 | 12 136 |
| 7,4 % | 6,3 % | 6,1 % | 6,5 % | 4,0 % | 2,6 % | |
| Tataři | 11 679 | 11 153 | 11 030 | 10 699 | 6 830 | 4 880 |
| 1,8 % | 1,8 % | 1,7 % | 1,5 % | 1,3 % | 1,0 % | |
| Bělorusové | 13 762 | 11 424 | 10 957 | 11 423 | 5 455 | 2 994 |
| 2,1 % | 1,9 % | 1,7 % | 1,6 % | 1,0 % | 0,6 % | |
| Mordvinci | 10 826 | 7 941 | 6 710 | 5 641 | 2 943 | - |
| 1,7 % | 1,3 % | 1,0 % | 0,5 % | 0,5 % | - | |
| Nivchové | 1 798 | 2 118 | 2 053 | 2 008 | 2 450 | 2 290 |
| 0,3 % | 0,3 % | 0,3 % | 0,3 % | 0,4 % | 0,5 % | |
| Ostatní | 16 265 | 13 829 | 14 880 | 19 177 | 16 816 | 16 859 |
| 2,5 % | 2,2 % | 2,2 % | 2,7 % | 3,1 % | 3,5 % |
Sídla
[editovat | editovat zdroj]Tabulka níže uvádí největší sídla v Sachalinské oblasti (bez aglomerace) podle sčítání v r. 2010[14] a vzestup nebo pokles v porovnání s předchozím sčítáním.
| Sídlo | počet obyvatel |
|---|---|
| Južno-Sachalinsk | 181 727▲ |
| Korsakov | 33 518▼ |
| Cholmsk | 30 936▼ |
| Ocha | 23 007▼ |
| Poronajsk | 16 099▼ |
Historie
[editovat | editovat zdroj]- Podrobnější informace naleznete v článcích Historie Sachalinu a Historie Kuril.
Původními obyvateli Sachalinské oblasti jsou Nivchové a Orokové, kteří obývají severní oblasti Sachalinu. Kromě nich zde také žili Ainuové kteří obývali jih Sachalinu a Kurilské ostrovy. Ostrov Sachalin byl odedávna v čínské sféře vlivu a Kurily, přinejmenším jejich jižní ostrovy, se dostaly do japonské sféry počátkem 17. století. Za dynastie Ming vyslali Číňané na Sachalin v roce 1616 400 vojáků, ale později posádku zrušili. Díky tomu nic nebránilo Japoncům, a později ani Rusům, aby ostrov osidlovali. Japonské sídlo Ootomari bylo založeno v roce 1679. V sedmnáctém století dorazili do oblasti také první evropští cestovatelé, z nichž nizozemský mořeplavec Martin Gerritsz de Vries proplul podél východního japonského pobřeží až k jižním Kurilám a dále k východnímu pobřeží Sachalinu, aniž by objevil některé důležité průlivy, takže Hokkaidó i Sachalin považovali Evropané za součást kontinentu. Teprve Jean-François de La Pérouse objevil v r. 1787 pro Evropany průliv mezi Hokkaidem a Sachalinem, a přestože neproplul Tatarským průlivem, považoval Sachalin za ostrov. Tímto průlivem proplul jako první japonský mořeplavec Mamija Rinzó v r. 1809, dva roky poté, co Japonci vyhlásili nad Sachalinem svrchovanost (a opakovaně tak učinili v r. 1845).
Od 18. století byli Rusové trvale přítomni na pobřeží Ochotského moře a přes Kamčatku pronikli až na kurilský ostrov Iturup. Sachalin začali intenzivně osidlovat až poté, co v r. 1849 Tatarský průliv objevil i ruský mořeplavec Gennadij Něvelskoj. Ruští osadníci zde velmi rychle založili uhelné doly, zřídili správu, školy, vězení a kostely. Přes trvající čchingské nároky na Sachalin podepsaly Rusko a Japonsko v r. 1855 Šimodskou dohodu, která aniž by určila jasné hranice, deklarovala, že Rusové mohou obývat Sachalin na severu a Japonci na jihu. Na druhé straně hranice v Kurilských ostrovech byla vymezena pevně mezi ostrovy Urup a Iturup. V té době, během Krymské války, proniklo do Ochotského moře britské loďstvo a poplenilo mnoho pobřežních osad. Teprve Pekingskou dohodou se Čína v roce 1860 vzdala nároků na Sachalin.
V Petrohradské smlouvě uzavřené v roce 1875 se Japonsko vzdalo nároků na Sachalin a vyměnilo je s Ruskem za Kurilské ostrovy. Po prohrané rusko-japonské válce odstoupilo Rusko Portsmouthským mírem (1905) Japonsku část ostrova jižně od 50. rovnoběžky. Sachalinská oblast vznikla v r. 1932 jako jednotka pro správu severního Sachalinu a byla zprvu součástí Dálněvýchodního kraje a po jeho rozdělení v r. 1938 součástí Chabarovského kraje. V samém závěru druhé světové války vypukla sovětsko-japonská válka, během níž v druhé polovině srpna 1945 Rudá armáda obsadila jižní část Sachalinu a Kurilské ostrovy a jejímž výsledkem bylo mimo jiné zabrání těchto území Sovětským svazem. Na obsazených územích byla v r. 1946 zřízena Jihosachalinská oblast a ta byla 2. ledna 1947 sloučena se Sachalinskou oblastí, která byla vyňata ze správy Chabarovského kraje a stala se správní jednotkou RSFSR.
Sanfranciská mírová smlouva, kterou Japonsko v r. 1952 uzavřelo mír s většinou Spojenců a ve které se zřeklo svrchovanosti nad jižní části Sachalinu, nebyla Sovětským svazem podepsána. Teprve po smrti Stalina byla v r. 1956 podepsána společná sovětsko-japonská deklarace, která ukončila válečný stav mezi oběma stranami. Navíc se obě strany zavázaly pokračovat v jednáních s cílem uzavřít mír, po čemž měl Sovětský svaz navrátit Japonsku Habomajské ostrovy a ostrov Šikotan. Přestože platnost této deklarace Rusko v r. 2004 potvrdilo, není mezi oběma státy podepsána žádná mírová smlouva a status Kurilských ostrovů zůstává sporný, což je hlavní překážkou v japonsko-ruských vztazích.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Ruský federální zákon 107-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-06-03, rev. 2016-05-04 [cit. 2016-05-08]. (rusky)
- ↑ a b Průmysl na oficiálních stránkách oblasti [online]. Južno-Sachalinsk: Правительство Сахалинской области, 2011 [cit. 2012-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-26. (rusky)
- ↑ Рефтерминал Корсаковского морсокого торгового порта закрыт на карантин. www.korabel.ru [online]. [cit. 2021-11-19]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Расписание [online]. Južno-Sachalinsk: Аэропорт Южно-Сахалинск, 2012-07-23 [cit. 2012-07-23]. Letová tabule Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c Doprava na oficiálních stránkách oblasti [online]. Južno-Sachalinsk: Правительство Сахалинской области, 2011 [cit. 2012-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-26. (rusky)
- ↑ Дальневосточная железная дорога, Сахалинский регион [online]. Moskva: Российские железные дороги, 2012 [cit. 2012-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-28. (rusky)
- ↑ ЛЕВИТИН, Игорь. Россия намерена создавать транспортный коридор из Японии в Евразию через Сахалин [online]. Мост на Сахалин, 2009-01-29 [cit. 2012-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-27. (rusky)
- ↑ a b c Национальный состав населения по субъектам Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-30. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1959 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1970 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1979 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly, Всесоюзная перепись населения 1989 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Демоскоп Weekly, Всероссийская перепись населения 2002 года [online]. Moskva: Институт демографии Государственного университета - Высшей школы экономики [cit. 2012-05-31]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Численность населения районов и городских населённых пунктов субъектов Российской Федерации [online]. Moskva: Федеральная служба государственной статистики, 2011 [cit. 2012-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-24. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Sachalinská oblast na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
