Přeskočit na obsah

Pavel z Morzinu

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pavel z Morzinu
Pavel z Morzinu (fotografie malby)
Pavel z Morzinu (fotografie malby)
Hejtman Hradeckého kraje
Ve funkci:
1657 – 1667
PanovníkLeopold I.
Hejtman Boleslavského kraje
Ve funkci:
1654 – 1654
PanovníkFerdinand III.
Ve funkci:
1652 – 1650
PanovníkFerdinand III.
Narození1610
Úmrtí3. listopadu 1688 (ve věku 77–78 let)
TitulHodnostní korunka náležící titulu svobodný pán 1632 svobodný pán
Hodnostní korunka náležící titulu hrabě 1636 říšský hrabě
Hodnostní korunka náležící titulu hrabě 1642 český hrabě
ChoťI. (1640) Marie Alžběta (Eliška) Hrzánová z Harasova
II. (1679) Sidonie Zádubská ze Schönthalu (1643–1709)
RodičeBlažej z Morzinu a Hieronyma ze Sovaroli
DětiJan Rudolf z Morzinu
Ferdinand Matyáš z Morzinu
PříbuzníRudolf Jan z Morzinu (sourozenec)
Maxmilián František Felix z Morzinu, Václav Humbert z Morzinu a Maxmilián Josef z Morzinu (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

(August) Pavel hrabě z Morzinu též z Morsinu (německy Paul Reichsgraf von Morzin;[pozn. 1] 1613/1615 – 3. listopadu 1688) byl český šlechtic ze starého, původně severoitalského rodu Morzinů.[1] V roce 1636 byl povýšen do říšského hraběcího stavu. Dědictvím a nákupy získal značný majetek v různých částech Čech (Vrchlabí,[2] Lomnice nad Popelkou, Křinec) a díky němu patřili Morzinové koncem 17. století mezi dvacet nejbohatších rodin v Českém království.[3] Zastával také úřady v zemské správě, byl hejtmanem Boleslavského a Hradeckého kraje.[4]

Život

[editovat | editovat zdroj]
Rodový erb Morzinů

Narodil se jako nejmladší syn Blažeje z Morzinu a jeho manželky Hieronymy, rozené hraběnky Sovaroli. Za třicetileté války bojoval v císařské armádě, o vojenskou službu však neměl příliš zájem a dosáhl jen hodnosti poručíka v pluku svého staršího bratra, významného vojevůdce Rudolfa Jana z Morzinu. Díky bratrovi byl v roce 1632 povýšen do stavu svobodných pánů a v roce 1636 obdržel titul říšského hraběte. Hraběcí titul byl pak v roce 1642 potvrzen i pro České království. Po získání majetku v Čechách zastával úřady v zemské správě, dvakrát byl krátce hejtmanem Boleslavského kraje (1650–1652 a 1654) a poté dlouholetým hejtmanem Hradeckého kraje (1657–1667), kde se nacházely hlavní rodové statky.[5]

Majetek

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Křinec, hlavní sídlo Pavla z Morzinu

Po třicetileté válce se kromě participace v zemských úřadech věnoval především správě zděděného majetku, který dále významně rozšiřoval. Po bratru Janu Rudolfovi zdědil v roce 1646 v Podkrkonoší panství Vrchlabí, které obdržel darem z konfiskací po zavražděném Albrechtovi z Valdštejna a mělo hodnotu přes 200 000 zlatých.[6] Krátce po převzetí dědictví přistoupil Pavel z Morzinu k nákupům statků v okolí. V roce 1650 získal od Valdštejnů panství Kuncberk s městem Křincem a devíti vesnicemi za 47 512 kop grošů míšenských. Taktéž od Valdštejnů pak ještě v roce 1654 přikoupil panství Lomnice nad Popelkou s osmnácti vesnicemi. Na rozhraní severních a východních Čech se mu tak podařilo vytvořit téměř souvislou doménu. Cílevědomou obnovou těchto tří panství zdevastovaných třicetiletou válkou se podařilo zdvojnásobit výnosy až na částku 30 000 zlatých ročně. Z panství Vrchlabí, Kuncberk a Lomnice nad Popelkou byl v roce 1665 s císařským svolením zřízen fideikomis.

Zámek Vrchlabí

Panství Vrchlabí mělo ve výčtu morzinských statků vždy nejdůležitější pozici, a to především z hospodářského hlediska. Za Pavla z Morzinu došlo k rozvoji textilního průmyslu, kvalitní produkce plátenického zboží našla uplatnění i v exportu do západní Evropy. Na panství vznikly dvě papírny a vysoké výnosy vykazoval nově postavený pivovar. Díky rozsáhlým lesům v Krkonoších byl významný také obchod se dřevem. V ekonomickém rozvoji Vrchlabí sehrálo důležitou roli také puškařství.[7] Pavel z Morzinu jako cílevědomý a energický hospodář zvyšoval robotní povinnosti a prováděl také násilnou rekatolizaci. V roce 1651 proto na vrchlabském panství došlo ke vzpouře poddaných, která byla potlačena vojskem.[8][9] I když jsou doloženy stavební úpravy na zámku Vrchlabí, z hlediska budování rezidenční sítě soustředil Pavel z Morzinu svou pozornost především na Křinec.[10] Hned po zakoupení kuncberského panství přistoupil k výstavbě velkého zámku v Křinci,[11] který vznikal v několika etapách.[12] Zasloužil se také o rozvoj města Křinec,[13] které po úbytku obyvatelstva během třicetileté války nechal osídlit osadníky z Podkrkonoší. Nechal též postavit kostel sv. Jiljí. V případě výstavby zámku a kostela se uvažuje o autorství významného architekta Carla Luraga.[14] Na místě zříceniny hradu Kuncberk nechal postavit hodnotný lovecký zámek (známý též pod názvem Kunstberk) s bohatou výzdobou interiérů.[15]

Erb Morzinů na zámku Křinec

Mimo centrum rodových panství v severovýchodních Čechách koupil v roce 1664 hrad a panství Nižbor na Berounsku,[16] tento majetek ale prodal v roce 1679 Schwarzenbergům za 30 000 zlatých. Mezitím začal vytvářet další majetkovou základnu pro své početné potomstvo v západních Čechách. V roce 1666 koupil na Plzeňsku panství Dolní Lukavice se třinácti vesnicemi od Karla Caretta-Millesima.[17] Po rozdělení majetku mezi potomstvo se Dolní Lukavice stala jedním z hlavních sídel Morzinů a v následujících generacích zde vznikl hodnotný barokní zámek.[18] V roce 1673 pak od Ignáce Karla ze Šternberka koupil panství Opálka s hradem Klenová, městečkem Strážov a osmnácti vesnicemi. Později ještě pro svého nejmladšího syna koupil několik menších statků na Moravě, v roce 1680 Lesonice a Martínkov a o rok později ještě nedaleké Bítovánky. Tento majetek prodali potomci již v roce 1689. Poslední akvizicí Pavla z Morzinu byl v roce 1688 nákup statku Čistá[19] se třemi vesnicemi v prostoru mezi Lomnicí nad Popelkou a Vrchlabím. Kromě statků v různých částech Čech koupil v roce 1668 čtyři domy v Nerudově ulici ulici v Praze. Na místě těchto nemovitostí vznikl v pozdějších generacích Morzinský palác.

Své statky pořizoval často na dluh, což spolu se stavebními aktivitami přivedlo jeho potomky do vleklé finanční krize přetrvávající až do konce 18. století.

Manželství a rodina

[editovat | editovat zdroj]

Pavel z Morzinu byl dvakrát ženatý. 23. července 1640 se oženil s Marií Alžbětou (Eliškou) Hrzánovou z Harasova, dcerou manželky svého bratra Rudolfa z jejího prvního manželství. Manželům se narodilo deset dětí, z toho tři synové, Jan Rudolf, František Mikuláš a Ferdinand Matyáš. Rodové linie prvních dvou jmenovaných synů vymřely po několika generacích, pouze potomci hraběte Ferdinanda Matyáše žili do 19. století. Podruhé se Pavel z Morzinu oženil v roce 1679 se Sidonií Zádubskou ze Schönthalu (1643–1709), toto manželství zůstalo bezdětné.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ S křestními jmény August Pavel je uváděn jen v některých česky psaných literárních zdrojích, především v souvislosti s jeho hlavním sídlem na zámku v Křinci.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl XVII., Praha, 1901; s. 749–750 dostupné online
  2. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy, Praha, 1989; s. 540
  3. ↑ FELCMAN, Ondřej: Majetkové poměry feudální třídy v druhé polovině 17. století in: PETRÁŇ, Josef a kolektiv: Proměny feudální třídy v Čechách v pozdním feudalismu; Praha, 1976 (Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica 1 - Studia historica 14), s. 208
  4. ↑ SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení.; Národní archiv, Praha, 2021; s. 348 ISBN 978-80-7469-103-4
  5. ↑ SEDLÁČKOVÁ, Helena: Krajští hejtmané v Čechách (1623) 1641–1849. Personální obsazení; Národní archiv, Praha, 2021; s. 229, 233 ISBN 978-80-7469-103-4
  6. ↑ BÍLEK, Tomáš V.: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; II. díl, Praha, 1883; s. 784–785 dostupné online
  7. ↑ ZÁZVORKOVÁ, Blanka, LOUDA, Jiří: Vrchlabí (edice Zmizelé Čechy); Nakladatelství Paseka, Praha - Litomyšl, 2006; s. 14–18 ISBN 80-7185-757-2
  8. ↑ Dějiny města na oficiálním webu Vrchlabí dostupné online Archivováno 17. 8. 2021 na Wayback Machine.
  9. ↑ ŠORM, Ivan: Spravedlnost hraběte z Morzinu in: Genealogické a heraldické listy, 1/2017; Praha, 2017; s. 23–26
  10. ↑ CHODĚJOVSKÁ, Eva a kolektiv: Krajina v rukou barokního člověka. Lidé a krajina 16.–18. století na východě Čech (kapitola Morzinové a utváření kulturní krajiny ve středních Krkonoších a v Podkrkonoší), Národní památkový ústav, Josefov, 2020; s. 152–165 ISBN 978-80-88226-23-9
  11. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 246
  12. ↑ STIFTER, Antonín: Křinec. Historicko-topografický náčrtek., Křinec, 1880; s. 44 dostupné online
  13. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III.; Praha, 1998; s. 243–245 ISBN 80-85983-12-5
  14. ↑ Historie na webu zámku Křinec dostupné online[nedostupný zdroj]
  15. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 253
  16. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984; s. 347
  17. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 64
  18. ↑ LANG, Martin: Barokní zámky. Příběhy a lidské osudy., Přeštice, 2014; s. 18–20 ISBN 978-80-260-5749-9
  19. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 86

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_z_Morzinu&oldid=24050191“