Pablo Iglesias Turrión
| Pablo Iglesias Turrión | |
|---|---|
 Pablo Iglesias Turrión (14. ledna 2020) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Podemos (od 2014) |
| Rodné jméno | Pablo Manuel Iglesias Turrión |
| Narození | 17. října 1978 (46 let) Madrid |
| Partner(ka) | Tania Sánchez Melero (2011–2015) Irene Montero (od 2017) |
| Rodiče | Francisco Javier Iglesias a María Luisa Turrión |
| Sídlo | Galapagar |
| Alma mater | Univerzita Complutense v Madridu (1996–2001) Univerzita Complutense v Madridu (2002–2004) Univerzita Complutense v Madridu (2004–2008) Univerzita Karla III. v Madridu (2008–2010) Boloňská univerzita (2009–2011) |
| Profese | politik, politolog, politický komentátor, vysokoškolský učitel a televizní moderátor |
| Náboženství | ateismus |
| Ocenění | Bachelor's Degree Extraordinary Award (2004) velkokříž Řádu Karla III. (2021) |
| Podpis |  |
| Commons | Pablo Iglesias Turrión |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pablo Manuel Iglesias Turrión (* 17. října 1978 Madrid) je španělský politik,[1] který je zakladatelem a v letech 2014–2021 generálním tajemníkem hnutí Podemos. V letech 2020 a 2021 byl vicepremiérem a ministrem sociálních věcí. V roce 2021 rezignoval a odešel z politiky.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pochází z tradičně levicově orientované rodiny, ve čtrnácti letech vstoupil do mládežnické organizace Komunistické strany Španělska. Vystudoval práva na Universidad Complutense v Madridu, na Boloňské univerzitě získal titul Ph.D. v politologii a na European Graduate School ve Švýcarsku Master of Arts v oboru filmové a mediální vědy. Působí jako čestný profesor politických věd na Universidad Complutense, spolupracuje s levicovým think tankem Fundación Centro de Estudios Políticos y Sociales a vystupuje jako komentátor na internetové televizi La Tuerka, psal také pro noviny Público, které roku 2012 zanikly. V lednu 2014 stál u zrodu antiglobalizačního hnutí Podemos, za které byl v červnu téhož roku zvolen do Evropského parlamentu. Byl členem frakce Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice a pracoval ve výboru pro zahraniční záležitosti, v listopadu 2015 mandát složil a soustředil se na kampaň ke španělským parlamentním volbám, v nichž byl zvolen poslancem Kongresu.
V roce 2020 se stal ministrem pro sociální věci a vicepremiérem ve druhé vládě Pedra Sáncheze.
V březnu 2021 oznámil, že se vzdá vládní funkce vicepremiéra a mandátu v Generálních kortesách, aby mohl vést stranu v regionálních volbách v Madridském autonomním společenství. V dubnu bylo medializováno, že Iglesias dostal výhružky smrtí včetně dopisu s nábojnicemi. Ve volbách Podemos skončili pátí se 7 procenty hlasů. Po neúspěchu ve volbách se rozhodl odejít z politiky, což zdůvodnil i tím, že on i jeho rodina byli denně obtěžováni.
Po odchodu z politiky spustil v roce 2023 levicový televizní kanál Canal Red. Financován je přes crowdfunding.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Biografía de Pablo Iglesias Turrión. www.buscabiografias.com [online]. [cit. 2016-12-31]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Pablo Iglesias Turrión na Wikimedia Commons
Osoba Pablo Iglesias Turrión ve Wikicitátech
- Osobní stránky Archivováno 14. 11. 2019 na Wayback Machine.
- Profil na stránkách Evropského parlamentu
- Profil na stránkách Universidad Complutense
