Přeskočit na obsah

Franz Werfel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Franz Werfel
Franz Werfel, portrét z roku 1927
Franz Werfel, portrét z roku 1927
Narození10. září 1890
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí26. srpna 1945 (ve věku 54 let)
Beverly Hills, Kalifornie
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Povoláníspisovatel, básník, dramatik, scenárista a autor sci-fi
Národnostžidovská
Významná dílaSmrt maloměšťáka
Čtyřicet dnů
Píseň o Bernadettě
Star of the Unborn
OceněníCena Franze Grillparzera (1926)
Manžel(ka)Alma Mahlerová (1929–1945)
Partner(ka)Alma Mahlerová
RodičeRudolf Werfel[1] a Albine Kussi[1]
PříbuzníHanna Fuchs-Robettin[2] a Marianne Rieser (sourozenci)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz Viktor Werfel (10. září 1890, Praha[3] – 26. srpna 1945, Beverly Hills, Kalifornie) byl český, německy píšící židovský spisovatel. Stejně jako Franz Kafka či Max Brod byl členem spolku spisovatelů Pražský kruh. Z hlediska uměleckých směrů bývá Werfel považován za jednoho z čelných představitelů expresionismu.[4]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Franz Victor Werfel byl synem zámožného pražského židovského rukavičkáře Rudolfa Werfela (1857–1941) a jeho ženy Albiny Werfelové (1870–1964), roz. Kussiové, dcery mlynáře z Plzeňska. Pár se vzal v prosinci 1889 a syn Franz se jim narodil už o devět měsíců později. Manželé Werfelovi měli ještě dcery Hannu (1896–1964), která měla později pletky s rakouským skladatelem Albanem Bergem, a Mariannu Amalii (1899–1965). Blíže měl Werfel jednoznačně ke své starší sestře Hanně, které dokonce předčítal ze svých raných rukopisů. Naopak jeho mladší sestra Mizzi neměla pro bratrovu zálibu v literatuře a „útěk před každodenní realitou“, jak mu napsala v dopise z 26. června 1942, příliš pochopení.[5][6]

Werfel vyrůstal se svými sestrami v Praze, kde jeho rodiče vlastnili dům v dnešní Opletalově (tehdy Mariánské) ulici. Navštěvoval soukromou obecnou školu piaristů v Panské ulici (Herrengasse), později pak c. k. německé gymnázium na Novém Městě (K. u. k. Deutsches Gymnasium Neustadt, lidově též Grabengymnasium) v ulici Na příkopě a c. k. Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici (Stefansgymnasium), kde v té době studovali také Willy Haas a Paul Kornfeld. Coby žák nebyl Werfel nikterak nadaný a tercii musel dokonce opakovat, přesto roku 1909 složil maturitní zkoušku.[7][8]

Franz Werfel kolem roku 1930

Werfelova rodina sice pravidelně navštěvovala Maiselovu synagogu, kde Werfel v září 1903 podstoupil obřad bar micva, nepatřila však k ortodoxním vyznavačům židovského náboženství. Werfel sám byl prostřednictvím své chůvy, české katoličky Barbory „Babí“ Šimůnkové, též silně konfrontován s tradicemi a zvyky křesťanství.[9] V mládí Werfel postupně studoval v Lipsku a v Hamburku, byl posádkou na pražských Hradčanech a pracoval v nakladatelství. Před první světovou válkou spolupracoval na vydávání ediční řady Der jüngste Tag (Poslední soud), která se zaměřovala na expresionistická díla. V roce 1911 se se značným úspěchem objevila Werfelova první básnická sbírka Der Weltfreund (česky Přítel světa). Krom Kafky, kterého znal již od studií na gymnáziu, se setkal s německým básníkem Rainerem Mariou Rilkem a spřátelil se s novinářem Karlem Krausem, do jehož novin Die Fackel (Pochodeň) rovněž přispíval. Před vypuknutím první světové války patřil ke skupině pacifistů, v níž byli i Martin Buber či Max Scheler. Jeho pacifismus se projevil i v adaptaci Euripidova dramatu Trojanky (něm. Die Troerinnen) z roku 1915.[zdroj?] V roce 1916 (coby projev solidarity) se zasadil o německý překlad Bezručových Slezských písní a jejich vydání v Lipsku. V předmluvě k tomuto překladu vyzdvihoval Slezské písně i českou literaturu jako celek a vyjadřoval soucit se všemi utlačovanými všech národů.

Za první světové války byl během let 1915 až 1917 nasazen na Východní frontě v Haliči. Později působil v redakci válečných novin ve Vídni.[zdroj?]

Po skončení války zůstal Werfel ve Vídni, kde se seznámil s vdovou po skladateli Gustavu Mahlerovi Almou Mahlerovou. Ta byla v té době provdána za architekta Waltera Gropia, v srpnu 1918 však Werfelovi porodila syna Martina Carla Johannese, který však byl nemocný a nedožil se ani svých prvních narozenin. Za Werfela se Alma provdala až v roce 1929 poté, co na její výslovné přání vystoupil z židovské obce. Žili většinou ve Vídni, podnikli však řadu zahraničních cest, mj. v letech 1925 a 1930 do Egypta a Palestiny.

Franz a Alma Werfelovi v New Yorku, 1936

Od 20. let se Werfel živil výhradně jako spisovatel. Psal poezii, dramata i romány, z nichž prvním byl roku 1924 životopisný román o Werfelem obdivovaném skladateli Giuseppu Verdim. Inspirován svými cestami po východních zemích napsal na počátku 30. let historický román Die vierzig Tage des Musa Dagh (česky Čtyřicet dnů) o masových vraždách Arménů Turky v roce 1915. Román vyšel v roce 1933. Po četných stížnostech ze strany turecké diplomacie byl román v únoru 1934 zakázán podle § 7 Vyhlášky říšského prezidenta pro ochranu německého národa z důvodu „ohrožování veřejné bezpečnosti a pořádku“. Werfel sám byl pak současně vyloučen z Pruské akademie umění.[10]

Třebaže Werfel zprvu neprojevoval známky obav ze vzestupu nacistů, opustili v roce 1938 Werfelovi Rakousko a usadili se nejprve ve Francii. Po vyostření politické situace a počátku války se rozhodli emigrovat do zámoří. Během svého útěku mj. v září 1940 přešli pěšky přes Pyreneje a v Lisabonu se pak nalodili na zaoceánskou loď Nea Hellas. Na východní pobřeží Spojených států amerických dorazili Werfelovi ve společnosti spisovatele Heinricha Manna a jeho synovce, filozofa Golo Manna, taktéž prchajících původně z Francie, v říjnu 1940. V prosinci 1940 se pak přesunuli do Los Angeles, které se jim stalo novým domovem.[11]

Při útěku přes poutní město Lurdy se Werfel údajně zapřisáhl, že pokud se mu podaří uniknout, napíše knihu o sv. Bernadettě Soubirous, dívce z Lourd, jíž se v roce 1858 zjevila Panna Marie. Po svém příchodu do Ameriky Werfel tento slib skutečně splnil. Úspěšný román Das Lied von Bernadette (česky Píseň o Bernadettě) vyšel nejprve roku 1941 v němčině v exilovém nakladatelství ve Stockholmu, o rok později pak i v angličtině.

V létě roku 1941 zemřel v Marseille Werfelův otec. Jeho matce se krátce nato podařilo z Evropy uniknout a usadila se v New Yorku.[12]

Franz Werfel zemřel na infarkt v Beverly Hills v roce 1945.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
„Víš, Felice, Werfel je skutečně div, když jsem četl poprvé knihu ‚Přítel světa‘ (slyšel jsem ho už předtím recitovat básně), myslel jsem, že mě nadšení, které ve mně budil, dožene k nepříčetnosti. Ten člověk umí ohromné věci.“
Franz Kafka v dopise Felici, 12. 12. 1912

Werfelovo dílo je velmi obsáhlé. Čítá rozsáhlé romány, kratší prozaická díla, dramata i básně. S psaním začal Werfel velmi brzy, nejpozději na gymnáziu, a ještě před složením maturity se dočkal první publikace v denním tisku. Vídeňský deník Die Zeit (Čas) zveřejnil v neděli 23. února 1908 ve své příloze Werfelovu báseň „Die Gärten der Stadt Prag“. Podle některých zdrojů se tak stalo na základě zprostředkování Maxem Brodem, jehož s Werfelem seznámil jeho dobrý přítel Willy Haas.[13]

Brzy následovaly další časopisecké publikace, osudový pro Werfelovu další kariéru však byl nebývalý úspěch jeho debutové sbírky básní Der Weltfreund (Přítel světa), která vyšla roku 1911 v nakladatelství Axela Junckera v Berlíně. Karl Kraus, který si Werfelovu tvorbu zprvu velmi pochvaloval, otiskl ještě před vydáním sbírky několik básní v Der Fackel a doporučil je svým čtenářům, což jistě značně přispělo k tomu, že se první, čtyřtisícový náklad velmi záhy vyprodal.[14]

Na úspěch Werfel zčásti navázal dnes už méně známými sbírkami Wir sind (1913, Jsme), Einander (1915, Navzájem) a Der Gerichtstag (1919, Den soud) a jeho tvorba byla zařazena do antologie expresionistické lyriky Menschheitsdämmerung (1919/1920) editora Kurta Pinthuse.[13]

Ukázka z díla

[editovat | editovat zdroj]
Franz Werfel, fotografie Carl van Vechten, 1940

„Modlitba za dar řeči“ (Gebet um Sprache) ze sbírky Schlaf und Erwachen (1935), z němčiny přel. Hana Žantovská

Nedávej mi moc nad řečí,
dej mi moc nade mnou!
Nestojím o to navlékat hbitými prsty
slabiky jako hladké kuličky.
Dovol mi na nečekaném zákrutu cesty
potkat tě v trnitém keři slova,
v prastarém rozervaném keři,
jenž hoří namodralým plamenem
tvého podobenství!

F. Werfel, Modlitba za dar řeči, 1935[15]

Bibliografie (výběr)

[editovat | editovat zdroj]

Romány

[editovat | editovat zdroj]
Pamětní deska Franze Werfela na jeho rodném domě
Arménská známka (1995)
Franz Werfel a román Čtyřicet dnů

Povídky a novely

[editovat | editovat zdroj]
  • Nicht der Mörder, der Ermordete ist schuldig, 1920. Novela (česky Ne vrah, zavražděný je vinen, překl. František Kafka, 1990).
  • Geheimnis eines Menschen, 1927. Novela (česky Dům smutku, překl. mj. František Kafka, 1970).
  • Die Hoteltreppe: Erzählungen (soubor šesti povídek)
    • Die Hoteltreppe
    • Der Tod des Kleinbürgers, 1927. Novela/povídka (česky Smrt maloměšťáka, překl. Bohumil Černík, 1959).
    • Die Entfremdung
    • Die arge Legende vom gerissenen Galgenstrick, posmrtně 1948. Povídka (česky Hrozná legenda o přetržené oprátce, překl. Jana Zoubková, 1996, ISBN 80-7207-039-8).
    • Eine blaßblaue Frauenschrift (česky Bleděmodré ženské písmo, překl. Hanuš Karlach, 1980)
    • Die wahre Geschichte vom wiederhergestellten Kreuz

Dramata

[editovat | editovat zdroj]

Básně

[editovat | editovat zdroj]

Franz Werfel v českých divadlech

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ Německá národní knihovna: Gemeinsame Normdatei. Dostupné online. [cit. 2023-03-29].
  3. ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-02-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ WAGENER, Hans. Understanding Franz Werfel. Columbia: University of South Carolina Press, 1993. Dostupné online. S. 1. (anglicky) 
  5. ↑ ABELS, Norbert. Franz Werfel. Mit Selbstzeugnissen und Bilddokumenten. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt Taschenbuch Verlag, 1990. S. 9–13. (německy) 
  6. ↑ WAGENER, 1993. S. 1.
  7. ↑ ABELS, 1990. S. 17-20.
  8. ↑ WAGENER, 1993. S. 2-3.
  9. ↑ WAGENER, 1993. S. 2.
  10. ↑ KNOCKE, Roy; TRESS, Werner. Franz Werfel und der Genozid an den Armeniern. Berlin ; Boston, Mass.: De Gruyter Oldenbourg, 2015. vi, 178 s. Dostupné online. ISBN 978-3-11-033904-8. (německy) 
  11. ↑ WAGENER, 1993. S. 6-14.
  12. ↑ WAGENER, 1993. S. 14.
  13. ↑ a b WAGENER, 1993. S. 3.
  14. ↑ WAGENER, 1993. S. 4.
  15. ↑ WERFEL, Franz. Modlitba za dar řeči. Překlad Hana Žantovská. Literární noviny. 1995-08-24, roč. VI, čís. 34, s. 1. Dostupné online. ISSN 1210-0021. 
  16. ↑ VEDRAL, Jan. Franz Werfel: Čtyřicet dnů. Strhující příběh o tragické genocidě Arménů. Vltava [online]. Český rozhlas, 2021-02-07 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. 
  17. ↑ Divadla dnes hrají. Rudé právo. 1946-12-13, s. 5. Dostupné online. ISSN 0032-6569. 
  18. ↑ Redakce Babinet. Listopadová premiéra Divadla Na Fidlovačce. Babinet.cz [online]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • ABELS, Norbert. Franz Werfel. Mit Selbstzeugnissen und Bilddokumenten. Reinbek bei Hamburg: Rowohlt Taschenbuch Verlag, 1990. (německy) 
  • JUNGK, Peter Stephan. Franz Werfel. Příběh života. Překlad Alena Bláhová. Praha: Sefer, 1997. 451 + 16 s. ISBN 80-85924-14-5. 
  • KOPŘIVA, Roman. Heimkehr in die Fremde. Zu Franz Werfels Exil-Gedicht Eine Prager Ballade. Brünner Beiträge zur Germanistik und Nordistik. 2013, roč. 27, čís. 1–2, s. 95–120. Dostupné online. (německy) 
  • KOSATÍK, Pavel. Menší knížka o německých spisovatelích z Čech a Moravy..Chybí název periodika! Praha: Nakladatelství Franze Kafky, 2001. ISBN 80-85844-79-6. 
  • WAGENER, Hans. Understanding Franz Werfel. Columbia: University of South Carolina Press, 1993. Dostupné online. (anglicky) 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Franz_Werfel&oldid=24160049“