Přeskočit na obsah

Kari Jalonen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kari Jalonen
Kari Jalonen (10. září 2012)
Kari Jalonen (10. září 2012)
Hlavní trenér
České hokejové reprezentace
Ve funkci:
2022 – 2023
PředchůdceFilip Pešán
NástupceRadim Rulík
Narození6. ledna 1960 (64 let)
Oulu
Profesehokejista a hokejový trenér
OceněníFinnish Hockey Hall of Fame (2000)
Cross of Merit, in gold, of the Finnish Sports (2022)
Trofej Kaleviho Numminena
Cena Jarmo Wasamy
Trofej Veli-Pekka Ketolana
CommonsKari Jalonen
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Mistrovství světa v ledním hokeji
stříbro MS 2016 Finsko – trenér
bronz MS 2022 Česko – trenér
Mistrovství světa juniorů
stříbro MSJ 2001 Finsko – asistent trenéra
Liiga
zlato 2004/2005 Kärpät Oulu trenér
zlato 2006/2007 Kärpät Oulu trenér
zlato 2007/2008 Kärpät Oulu trenér
zlato 2010/2010 IFK Helsinky trenér
KHL
stříbro 2013/2014 HC Lev Praha trenér
National League A
zlato 2016/2017 SC Bern trenér
zlato 2018/2019 SC Bern trenér

Kari Jalonen (* 6. ledna 1960 Oulu) je finský hokejový trenér a bývalý lední hokejista,[1] který hrál na pozici středního útočníka.[2] Mezi trenéry byl v roce 2022 řazen k nejlepším v Evropě.[2] V letech 2022–2023 byl hlavním trenérem české hokejové reprezentace.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Hráčská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

S ledním hokejem začínal ve svém rodném městě, v tamním klubu Kärpät.[3] V jeho barvách roku 1978 prvně zasáhl i do finské nejvyšší soutěže.[3] Roku 1980 se coby junior účastnil mistrovství světa hráčů do 20 let, na kterém získal stříbrnou medaili.[1] V Kärpätu vydržel až do roku 1982 a během této doby se stal roku 1981 mistrem své země. Během roku 1982 se přesunul do severoamerické National Hockey League (NHL), do celku Calgary Flames. Nastupoval však i za tým Colorado Flames hrající nižší Canadian Hockey League (CHL). Roku 1984 se v rámci NHL přesunul do Edmontonu a následně zpět do finského Kärpät Oulu.[1] Výraznějšího úspěchu ale celkově během působení v NHL nezaznamenal.[2]

Ročník 1984/1985 strávil v celku IFK Helsinky, odkud se na další dvě sezóny, tedy do roku 1987, vrátil do Kärpätu. Následující ročník (1987/1988) strávil na svém druhém zahraničním angažmá, a sice ve švédském klubu Skellefteå AIK. Poté se vrátil zpět do vlasti, do celku TPS Turku, se kterým získal v roce 1989 mistrovský titul, jenž během následujících dvou let (1990 a 1991) obhájil. Za Turku nastupoval do roku 1992, kdy změnil působiště za Junkkarit HT z města Kalajoki. Po roce se vrátil zpět do TPS, s níž znovu vyhrál finskou ligu (1993), a poté přestoupil na rok do Kärpät Oulu. Následující rok (1994) nastupoval za celek Lukko Rauma. Během roku posléze odešel na své třetí zahraniční angažmá, a sice do francouzského týmu Rouen Hockey Élite 76, s nímž se roku 1995 stal vítězem francouzské ligy. V roce 1996 zde svoji aktivní kariéru uzavřel.[1]

Patřil rovněž do finského reprezentačního výběru, se kterým se zúčastnil šesti mistrovství světa a zahrál si i na Kanadském poháru v roce 1981.[1]

Trenérská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Trénovat začal v roce 1998 na pozici asistenta trenéra v klubu TPS Turku. Roku 2001 přešel na post hlavního trenéra a vydržel zde až do roku 2003. Během té doby se třikrát za sebou (v letech 1999, 2000 a 2001) stal klub z Turku mistrem finské ligy. Souběžně s tím, v letech 2000 a 2001, zastával Jalonen pozici asistenta trenéra u finské reprezentace do 20 let, která vybojovala juniorském mistrovství světa 2001 stříbrné medaile,[1] když ve finále podlehla výběru České republiky v poměru 1:2.[4] Mezi roky 2004 a 2008 působil na postu hlavního kouče celku Kärpät Oulu, který v letech 2005, 2007 a 2008 dovedl k zisku mistrovského ligového titulu. Za roky 2005 a 2007 navíc získal ocenění pro nejlepšího trenéra finské ligy. Poté v letech 2008 až 2011 trénoval IFK Helsinky, s nimiž v poslední sezóně vyhrál finskou ligu. Následně odešel do zahraničí a trénoval postupně Torpedo Nižnij Novgorod (2011 až 2013) a Lva Praha (2013/2014), kteří oba hráli Kontinentální hokejovou ligu (KHL).[1] Pražský celek se mu povedlo dovést do finále soutěže,[2] kde ale podlehl Magnitogorsku v poměru 3:4 na zápasy.[5] Poté se na tři roky (2014 až 2016) stal hlavním trenérem finské mužské reprezentace,[1] se kterou roku 2016 získal stříbro na mistrovství světa.[6] Následně trénoval švýcarský klub SC Bern, kde vydržel do roku 2020. Během této doby tým dovedl ke dvěma titulům mistra švýcarské ligy (v letech 2017 a 2019).[1] Od sezóny 2022/2023 se měl stát trenérem finského výběru do dvaceti let, avšak nakonec upřednostnil nabídku vést mužský výběr České republiky,[7] do jehož čela byl schválen 10. března 2022. Po podepsání smlouvy má českou reprezentaci vést do konce května 2024.[8]

První nominaci českého národního týmu zveřejnil 25. března 2022.[9] O tři dny později (28. března) vedl vybrané hráče na premiérovém tréninku v přípravě na mistrovství světa 2022.[10] Zápasový debut absolvoval Jalonen 6. dubna při utkání s Rakouskem (5:1), které se hrálo ve Znojmě v rámci Euro Hockey Challenge.[11] První porážku utrpěl ve čtvrtém zápase, kdy jím vedený výběr v Chomutově nestačil na celek Německa (0:2).[12] Poté dovedl českou reprezentaci postupně k vítězství na Českých hokejových hrách i následných Švédských hokejových hrách, čímž prvně reprezentace uspěla na dvou po sobě jdoucích turnajích Euro Hockey Tour.[13] Na mistrovství světa 2022 získal Jalonenem vedený tým třetí místo, což znamenalo první medaili po deseti letech.[14]

Na následujícím mistrovství světa v roce 2023 skončil Jalonenem vedený výběr po čtvrtfinálové porážce se Spojenými státy americkými v poměru 0:3 na osmém místě, což představovalo do té doby nejhorší umístění v historii samostatné české reprezentace.[15] Ihned po konci českého mužstva na turnaji se začaly objevovat hlasy, že by měl finský trenér u mužstva skončit. Mezi ně patřil například podnikatel a majitel klubu Dynamo Pardubice Petr Dědek.[16] Oponoval mu naopak třeba český hokejista David Pastrňák, jenž kouče podpořil.[17] Na zasedání Výkonného výboru Českého svazu ledního hokeje (VV ČSLH) přednesl Jalonen analýzu neúspěchu na proběhlém šampionátu, kterou reprezentační trenéři vytváří po každém mistrovství.[p 1][19] Výbor si trenérův pohled vyslechl, nicméně konstatoval, že na své další zasedání požaduje od Jalonena, jeho asistenta Libora Zábranského a generálního manažera mužstva Martina Havláta dopracování předloženého dokumentu o plán pro nadcházející mistrovství světa 2024, které pořádá Česká republika v Praze a Ostravě.[18] Na zasedání výkonného výboru 19. června 2023 jeho členové vzali doplnění materiálu na vědomí, nicméně označili ho za „neuspokojivý“.[20] Trenéra Jalonena ve funkci sice ponechali,[21] ale definovali postupné kroky ke stanovení finální sestavy reprezentačních trenérů.[20] Na zasedání 29. června 2023 členové výboru poměrem hlasů 9:2 Jalonena z postu trenéra reprezentačního mužstva odvolali a na jeho pozici angažovali Radima Rulíka, který na poslední mistrovství světa juniorů vybojoval s českým týmem stříbrnou medaili.[22] Tou dobou se již ve finských médiích spekulovalo, že by po ohlášeném konci trenéra tamní reprezentace Jukky Jalonena po šampionátu v roce 2024 mohl finskou reprezentaci převzít Kari Jalonen.[23]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Členy výkonného výboru byli Alois Hadamczik z pozice prezidenta ČSLH, dále oba viceprezidenti, tedy Petr Bříza s Alešem Pavlíkem, a osm řadových členů, to jest Marek Chmiel, Jaromír Jágr, Aleš Kmoníček, Daniel Sadil, Bedřich Ščerban, Jiří Šindler, Jiří Šlégr a Milan Vacke.[18]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e f g h i ČTK. Potvrzeno, hokejovou reprezentaci povede poprvé cizinec. Tým přebírá Fin Jalonen. Aktuálně.cz [online]. Economia, rev. 2022-03-10 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d ŽIŽKA, Vojtěch. Kdo je nový trenér nároďáku? Přísný zastánce pravidel, kterého předchází úspěch. Deník [online]. 2022-03-10 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Kari Jalonen [online]. Elite prospects.com [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ ČTK. Čeští junioři zůstali na hokejovém trůnu. iDNES.cz [online]. 2001-01-05 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  5. ↑ LANGR, Michael; ČTK. Lev v 7. finále nestačil, po výhře 7:4 slaví titul v KHL Magnitogorsk. iDNES.cz [online]. 2014-04-30 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  6. ↑ RAMPA, Robert. Cíl z mistrovství světa je zlato, řekl nový kouč českých hokejistů Jalonen. iDNES.cz [online]. 2022-03-11 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  7. ↑ ČTK. Hokej se postupem doby změnil a je třeba se přizpůsobit, říká Jalonen a věří v zlato z MS [online]. Praha: Česká televize, 2022-03-11 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  8. ↑ ČTK. Hokejovou reprezentaci povede Fin Kari Jalonen, asistovat mu budou bývalí hráči NHL Zábranský a Erat. iROZHLAS [online]. Praha: Český rozhlas, 2022-03-10 [cit. 2022-03-12]. Dostupné online. 
  9. ↑ TITTEL, Šimon. Nominace hokejistů před MS: chybí Krejčí, na turnaj by však jet měl. iDNES.cz [online]. 2022-03-25 [cit. 2022-04-10]. Dostupné online. 
  10. ↑ TITTEL, Šimon. Hokejisté zahájili přípravu. Práce s Čechy se oproti Finům neliší, říká Jalonen. iDNES.cz [online]. 2022-03-28 [cit. 2022-03-28]. Dostupné online. 
  11. ↑ ČTK. Jalonen debutoval vítězně. Hokejisté snadno přehráli Rakušany. iDNES.cz [online]. 2022-04-06 [cit. 2022-04-10]. Dostupné online. 
  12. ↑ TITTEL, Šimon. Česko – Německo 0:2. Útočná impotence, Jalonen zapisuje první porážku. iDNES.cz [online]. 2022-04-15 [cit. 2022-04-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ HÜBSCH, Dan. Švýcarsko – Česko 0:3. Hokejisté na závěr přípravy slaví další vyhraný turnaj. iDNES.cz [online]. 2022-05-08 [cit. 2022-05-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ TITTEL, Šimon; TŮMA, Vojtěch. Přiměřené oslavy, unavený Jalonen a chvála od Krále. Hokejisté se vrátili z MS. iDNES.cz [online]. 2022-05-30 [cit. 2022-05-30]. Dostupné online. 
  15. ↑ Výsledky MS v hokeji 2023: Češi vypadli ve čtvrtfinále s USA, zlato pro Kanadu. iDNES.cz [online]. 2022-05-30, rev. 2023-05-28 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. 
  16. ↑ Čas pro českého trenéra, napsal majitel Pardubic. Kari je jednička, reagoval Pastrňák. Aktuálně.cz [online]. 2023-05-25 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. 
  17. ↑ TŮMA, Vojtěch. Chce to českého trenéra, napsal Dědek. Za Jalonena se postavil i Pastrňák. iDNES.cz [online]. 2023-05-25 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b TŮMA, Vojtěch. Dlouhá jednání bez výsledku. Jalonen zatím zůstává, rozhodne další analýza. iDNES.cz [online]. 2023-06-08 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. 
  19. ↑ TŮMA, Vojtěch. Hadamczik: Že stojím proti Jalonenovi? Nesmysl! Ale nemůžeme jen čekat a bránit. iDNES.cz [online]. 2023-05-29 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b HÜBSCH, Dan. Jalonen výkonný výbor nepřesvědčil. Trenérem ale zůstává, verdikt se odkládá. iDNES.cz [online]. 2023-06-19 [cit. 2023-7-01]. Dostupné online. 
  21. ↑ ČTK. Hadamczik oznámil termín verdiktu o Jalonenovi. Od MS mám jasno, napsal. iDNES.cz [online]. 2023-06-20 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. 
  22. ↑ RAMPA, Robert; HÜBSCH, Dan; TITTEL, Šimon. Rulík novým trenérem reprezentace, návrat Nedvěda. Jalonena svaz odvolal. iDNES.cz [online]. 2023-06-29 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. 
  23. ↑ RAMPA, Robert. Co bude s Jalonenem? O trenéra se údajně zajímá finská reprezentace. iDNES.cz [online]. 2023-06-27 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Nejproduktivnější hráč Liiga (nejvíce bodů v základní části) – Nejvyšší finská liga
1977/1978 Henry Saleva • 1978/1979 Veli-Pekka Ketola • 1979/1980 Matti Hagman • 1980/1981 Reijo Leppänen • 1981/1982 Reijo Leppänen • 1982/1983 Matti Hagman • 1983/1984 Matti Hagman • 1984/1985 Matti Hagman • 1985/1986 Arto Javanainen • 1986/1987 Kari Jalonen • 1987/1988 Esa Keskinen • 1988/1989 Raimo Summanen • 1989/1990 Raimo Summanen • 1990/1991 Teppo Kivelä • 1991/1992 Mikko Mäkelä • 1992/1993 Esa Keskinen • 1993/1994 Esa Keskinen • 1994/1995 Saku Koivu • 1995/1996 Juha Riihijärvi • 1996/1997 Petri Varis • 1997/1998 Peter Larsson • 1998/1999 Jan Čaloun • 1999/2000 Kai Nurminen • 2000/2001 Petri Varis • 2001/2002 Janne Ojanen • 2002/2003 Tomáš Kucharčík a Jan Čaloun • 2003/2004 Timo Pärssinen • 2004/2005 Steve Kariya • 2005/2006 Tony Salmelainen • 2006/2007 Martin Kariya • 2007/2008 Janne Pesonen • 2008/2009 Kim Hirschovits • 2009/2010 Jori Lehterä • 2010/2011 Perttu Lindgren • 2011/2012 Ryan Lasch • 2012/2013 Juha-Pekka Haataja • 2013/2014 Ville Vahalahti • 2014/2015 Kim Hirschovits • 2015/2016 Kristian Kuusela • 2016/2017 Henrik Haapala • 2017/2018 Antti Suomela • 2018/2019 Malte Strömwall a Ville Leskinen • 2019/2020 Justin Danforth • 2020/2021 Petri Kontiola • 2021/2022 Anton Levtchi • 2022/2023 Michael Joly
Zdroj na: Eliteprospects.com - zde
Cena Jarmo Wasamy (nejlepší nováček) – Nejvyšší finská liga
1971/1972 Seppo Ahokainen • 1972/1973 Jukka Alkula • 1973/1974 Matti Hagman • 1974/1975 Markus Mattsson • 1975/1976 Kari Makkonen • 1976/1977 Risto Siltanen • 1977/1978 Markku Kiimalainen • 1978/1979 Kari Jalonen • 1979/1980 Pekka Arbelius • 1980/1981 Petri Skriko • 1981/1982 Hannu Virta • 1982/1983 Jukka Tammi • 1983/1984 Joel Paunio • 1984/1985 Jari Neuvonen • 1985/1986 Risto Kurkinen • 1986/1987 Janne Ojanen • 1987/1988 Mika Nieminen • 1988/1989 Pekka Peltola • 1989/1990 Vesa Viitakoski • 1990/1991 Janne Grönvall • 1991/1992 Petri Varis • 1992/1993 Ville Peltonen • 1993/1994 Juha Lind • 1994/1995 Joni Lehto • 1995/1996 Jani Hurme • 1996/1997 Olli Jokinen • 1997/1998 Pasi Puistola • 1998/1999 Timo Pärssinen • 1999/2000 Antero Niittymäki • 2000/2001 Toni Dahlman • 2001/2002 Joonas Vihko • 2002/2003 Toni Söderholm • 2003/2004 Janne Pesonen • 2004/2005 Simo Vidgren • 2005/2006 Perttu Lindgren • 2006/2007 Tuomas Suominen • 2007/2008 Oskar Osala • 2008/2009 Teemu Hartikainen • 2009/2010 Mikael Granlund • 2010/2011 Teemu Pulkkinen • 2011/2012 Teuvo Teräväinen • 2012/2013 Artturi Lehkonen • 2013/2014 Juuse Saros • 2014/2015 Otso Rantakari • 2015/2016 Patrik Laine • 2016/2017 Otto Koivula • 2017/2018 Petrus Palmu • 2018/2019 Kaapo Kakko • 2019/2020 Matias Maccelli • 2020/2021 Kasper Björkqvist • 2021/2022 Joakim Kemell
Stříbrná medaile MS 2016 – Finsko Stříbrná medaile
Brankáři
Obránci
Útočníci
Trenéři
Stříbrná medaile MS 2021 – Finsko Stříbrná medaile
Brankáři
Obránci
Útočníci
Trenéři
Bronzová medaile MS 2022 – Česko Bronzová medaile
Brankáři
Obránci
Útočníci
Trenéři
Hlavní trenéři české hokejové reprezentace
Ivan Hlinka (1993–1994) • Luděk Bukač (1994–1997) • Ivan Hlinka a Slavomír Lener (1997–1998) • Ivan Hlinka (1998–2000) • Josef Augusta (2000–2002) • Slavomír Lener (2002–2004) • Ivan Hlinka (2004) • Vladimír Růžička (2004–2005) • Alois Hadamczik (2005–2008) • Vladimír Růžička (2008–2010) • Alois Hadamczik (2010–2014) • Vladimír Růžička (2014–2015) • Vladimír Vůjtek (2015–2016) • Josef Jandač (2016–2018) • Miloš Říha (2018–2020) • Filip Pešán (2020–2022) • Kari Jalonen (2022–2023) • Radim Rulík (od 2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kari_Jalonen&oldid=24088882“